Aktuality‎ > ‎

SKAUT - VÍC NEŽ KROUŽEK

přidáno: 16. 9. 2015 13:37, autor: Luboš Gável
Pravý domácí časopis ve svém 7. čísle přinesl článek o skautingu a nám se líbil natolik, že jsme se rozhodli zveřejnit jeho přepis. Pokud byste chtěli vidět, jak vypadal originální článek, naleznete ho ke stáhnutí níže na této stránce.

Beáta Matyášová

Synovi bylo necelých šest let a my s mužem přemýšleli, na jaký kroužek ho jako předškoláka přihlásíme. Od malinka vnímáme jeho radost z pobytu venku, zálibu v kutilství a lásku k přírodě, rozhodnutí tedy nebylo nijak náročné. Vybrali jsme si nově vzniklou skautskou družinu Tygříků, která nabízela program právě pro děti ve věku 5 až 7 let. Měli jsme štěstí na poslední volné místo, a tak nám v září 2013 vplul do života skaut.

Rodiče do šusťáků

Hned zkraje jsme se dozvěděli, že skaut je víc než běžný kroužek, který většinou obnáší jedno setkání za týden. Od dětí se očekává aktivní účast nejen na oddílových schůzkách, ale také na rodinných výpravách a letním táboře. Zapojení rodičů při předem vypsaných akcích je nezbytné a my ho vnímáme jako bezvadnou příležitost strávit s dětmi a jejich vedoucími báječný den. Někdy se skautský program může zdát časově náročnější, není vždy jednoduché přizpůsobit mu rodinný život, ale i to je zkušenost – jak pro nás, tak pro děti. Výpravy probíhají za jakéhokoliv počasí, pořídili jsme si tedy všichni nepromokavé boty i oblečení a vyrážíme. :-)

Jeden za všechny, všichni za jednoho

Na skautu oceňujeme, kolik se toho děti naučí – o přírodě, pobytu venku, ale také o sobě. Syn je odmalinka dost soutěživý a opravdu nerad prohrává. Doufali jsme, že před nástupem do školy by mu i s tímto prostředí skautu mohlo pomoci a ano, stalo se. V oddílu se hraje hodně her, děti jsou odměňovány drahokamy, plní úkoly a především jsou nuceny spolupracovat. Když se jednoho dne náš Javůrek (přezdívku má skoro každý :-)) vrátil domů s puchýřem a nadšeně vysvětloval, že když jedno dítě nemělo peníze na autobus, šli pěšky všichni, protože jsou kamarádi, byli jsme na něj pyšní. Jsme rádi, že skaut ho učí stejným hodnotám, které mu toužíme předat sami.

Vypouštění z hnízda

Nejtěžší pro mě jako pro mámu bylo poprvé mu zabalit obrovský batoh se spacákem, karimatkou a ešusem a odevzdat ho na víkend vedoucím. Předtím už měli za sebou přespání v klubovně, ale tentokrát to bylo jiné. Přestože byl duben, počasí tomu neodpovídalo. Hrozná zima a celé dva dny šílený liják. Děti měly být venku a já trnula, jak to chlapeček ustojí. Když se nám v neděli vrátil komplet obalený v blátě, ale nejšťastnější na světě a sebevědomý, že i v této zkoušce obstál, uvědomila jsem si, kolik se toho učíme i my. Pomalinku uvolňujeme sevření a dáváme dítěti důvěru, o kterou tolik stojí. Protože máme dost příležitostí poznat vedoucí zblízka, je to pro nás o hodně jednodušší a jsem si jistá, že i toto náš vztah se synem posiluje.

Táborová brigáda

Vloni absolvovali Tygříci svůj druhý tábor, Javůrek jel ve svých šesti letech poprvé. Přípravy byly skvělé. Maminky napekly buchty, tátové navlékli montérky a celý víkend se u klubovny měřilo, řezalo, hoblovalo, lakovalo a stloukalo. Vyráběli jsme dětem podsady a pořádně si mákli. :-) Nakonec největším zážitkem byla stavba tábora přímo na místě. Protože jsme já ani manžel oddílem neprošli, s otevřenou pusou jsme zírali na zručnost dětí i dospělých a na to, jak jsou skauti soběstační. Za další víkend jsme na louce postavili ohromnou polní kuchyni, venkovní umývárnu, suchý záchod a především desítky stanů nejen pro Tygříky, ale i Světlušky, ke kterým se naši nejmenší přidali. Za celý den, kdy se stavělo, se obě naše děti účastnily a ani chvíli se nenudily. Organizace fantastická, nasazení veliké, jídlo i pití zajištěno, ešusy a nerezové hrnky naprostou samozřejmostí, která nám ovšem chyběla… Skaut ale skautovi půjčí. :-)

Jedeme v tom všichni

Snažili jsme se vedoucím nevolat a nepsat. Občas jsme ale nevydrželi, přiznávám, že po ohromné bouřce jsme měli starost. Nestalo se nic. Naopak, tábor se povedl a děti se vrátily opálené a spokojené. Javůrek nám přivezl čerstvě natrhané maliny, batikované tričko a všechny pohledy, které od nás dostal. „Maminko, první večer jsem plakal, ale to bylo radostí, že na mě myslíte.“ Právě chystáme tábor letošní. Po něm Javůrka v Tygřících vystřídá jeho sestra, která se už nemůže dočkat. A syn půjde k Vlčatům. Věříme, že nás čeká ještě hodně let strávených se skautem, protože na lidech, kteří se kolem něho pohybují, vidíme, že to stojí za to!

Comments