Výprava světlušek na chatu Mercedes v NMNM

přidáno: 14. 2. 2019 23:02, autor: Michaela Hovorková   [ aktualizováno 14. 2. 2019 23:37 ]

   Ve dnech 08.-10.02.2019 se konala výprava světlušek na chatu Mercedes, která patří skautskému středisku Bílý štít Nové Město na Moravě. Jedná se o hystorickou chatu, která byla skauty z Nového Města na Moravě vybudována již v období první republiky ve 30 letech minulého století.

   Sraz světlušek byl v pátek 8. února před klubovnou v Bystřici nad Pernštejnem v 16:30 hod. Účast byla velká, celkem se sešlo 16 světlušek. Od klubovny si následně světlušky nesly všechny své věci v batohu na nádraží. A i když některým světluškám je pouze 6 let, zvládly cestu na vlakové nádraží, včetně kopce Pohádkovou alejí, bez potíží. V 17:33 hod. jsme odjeli vlakem do Nového Města na Moravě. Vystoupili jsme na nádraží v Novém Městě a odsud jsme šli pěšky 1,7 km na chatu Mercedes, která se nachází v lese pod Vysočina arénou. 

   Po ubytování následovalo roztopení kamen a úvod do celovíkendové hry, která světlušky provázela celou výpravu. Světlušky byly rozděleny do dvou družstev (bílého a oranžového) a každé družstvo mělo dvě družiny. V bílém dužstvě byly Julča, Áďa, Nelča K., Verča, Vendy, Kamča, Eliška U. a Anitka. V oranžovém družstvě byla Sára, Linda, Nikča (Sušenka), Eliška (Ďáblík), Alice, Nelča B. (Andílek), Žofka a Domča. Po večeři přijela na chatu vedoucí Lenka Macháčková a za doprovodu kytary jsme zpívali písničky na přání všech účastníků. Pak již následovala večerka a čtení pohádky na dobrou noc z knihy Broučci od spisovatele Jana Karafiáta, kterou četla Anička Bartošová. I když toho dne světlušky ušly celkem cca 3,0 km se zátěží a měly za sebou celý perný den včetně školy, některým se spát moc nechtělo, a tak si potichu povídaly, až do dlouhé noci. Veškerá snaha vedoucích o dodržování nočního klidu byla marná. Ráno potom některé světlušky vstávaly již po 6. hodině. Následovala ranní hygiena a rozcvička na čerstvém vzduchu zakončena “dostihy” a nejodvážnější světlušky mohly svůj organismus zocelit i opláchnutím obličeje sněhem. Po snídani následovala dopolední hra, která byla zaměřena na pohyb, rychlost, orientaci v terénu a paměť. Světlušky byly rozděleny do dvojic a musely ve vymezeném prostoru (80 x 80 metrů) najít 10 zpráv na kterých se nacházelo 6 za sebou jdoucích obrázků a tyto si musely zapamatovat ve stanoveném pořadí. Pak se přesunuly do prostoru startu a zde musely obrázky vyjmenovat v přesném pořadí, jak jdou za sebou. Pak teprve mohly pokračovat v hledání další zprávy. Těsně před hrou nás na chvíli opustila světluška Linda Pečínková, z rodinných důvodů, a tak světluška s přezdívkou Sušenka (Nikolka Hlaváčková) musela celou hru absolvovat sama. Soutěž vyhrála dvojice Julča Benová s Verčou Dadíkovou. Za zmínku ještě stojí druhé místo světlušky Sušenky, která i přesto, že byla v soutěži sama, prokázala perfektní orientaci v terénu a výborné paměťové schopnosti, neboť našla a zapamatovala si 9 zpráv z deseti bez jediné chyby. Po vyhlášení výsledku soutěže následovala svačina a řešení dalšího úkolu z programu celovíkendové hry. Po obědě byl polední klid, během kterého plnily světlušky další úkol týkající se činnosti ve skautu a dalších potřebných všeobecných vědomostí. Po odpolední svačině již v plném stavu jsme vyrazili na vycházku k Vysočina aréně. Během cesty tam i zpět jsme hrály různé hry. Po návratu na chatu byl vyhlášen závod v loupání brambor pomocí škrabky. Závodu se zúčastnily všechny světlušky. Závodní klíč byl jednoduchý. Závodilo se po třech (neboť více škrabek na brambory jsme neměli). Do semifinále postoupila Sušenka, Sára a Žofka Zuchnická, Alice Sklenářová, Julča Benová a Ďáblík (Eliška Dohnalová). V soutěži nakonec vyhrála Julča Benová, která byla ze všech nejrychlejší. Z připravených brambor jsme následně udělali večeři (bramboráky) a všichni si moc pochutnali. Po večeři následovalo vyhodnocení odpolední ankety celovíkendové hry a potom stezka odvahy. Ta spočívala v sledování bludiček v lese. Bludičky byly skryté, a proto musely světlušky mít s sebou baterku. Pokud na bludičku zasvítily, tak se rozzářila a ukázala jim cestu dál. Světlušky mohly chodit buď po dvojicích, nebo jednotlivě. Záleželo pouze na jejich odvaze. V některých případech však starší světlušky vypomohly mladším, a i přestože by šly jinak samy, vzaly k sobě méně odvážné mladší kamarádky. I přes počáteční obavy se světluškám stezka odvahy líbila. A pak už následovala večerka. Druhou noc světlušky spaly jako by je do vody hodil. V podkroví byl klid.

   V neděli se vstávalo až v 08:00 hod. Po ranní hygieně a snídani následovalo finálne celovíkendové soutěže, zakončené skládáním přírodního domina, jehož dílky získávaly v průběhu výpravy světlušky v jednotlivých soutěžích pro své týmy. Nakonec vyhrálo těsně bílé družstvo. Po ukončení soutěže si světlušky zabalily své věci a vynosily si je před chatu, následovala svačinka a nafasovaní proviantu na cestu na nádraží. Po úklidu chaty a jejím předání jsme vyrazili k nádraží. A pak už jen následovala cesta domů. Na nádraží v Bystřici nad Pernštejnem jsme se rozešli všichni do svých domovů.

Mamut

  

                

Výprava Světlušek na Ajašku

přidáno: 3. 2. 2019 8:59, autor: Jitka Švandová

Dne 3. února 2019 proběhla výprava na “Aljašku”. Světlušky a nejen ony, si vyzkoušely jízdu se psím spřežením. Zájem byl veliký, a to i přes nepřízeň počasí. Šestnáct pejsků odvezlo celkem sedm světlušek, dva skauty, dva benjamínky a dvě vedoucí na místo určení a některé i zpět. A aby nebylo některým dětem smutno, odvezli pejsci za nimi i jejich maminky. Nakonec byli všichni spokojení. Tažní pejsci, světlušky, skauti a vedoucí také. Poděkování patří skautovi z Brna (Silůvek) musherovi Martinu Levíčkovi a jeho pomocníku. Doufáme, že se všem cesta líbila a příště opět využijí naší bezpečné vícenohé dopravy. Pro lepší představu si můžete prohlédnout přiložené foto.
                                                                                                                                                                                                       Milan Ch



VLČÁCKÁ VÝPRAVA

přidáno: 29. 1. 2019 11:14, autor: Martin Sedlák


V sobotu 19.1.2019 proběhla první z vlčáckých výprav v tomto roce. Na kluky čekala hra na bystřickém náměstí, kde měli zjišťovat různé informace a zajímavosti týkající se našeho města. Mohli při tom oslovit kolemjdoucí s dotazem nebo sami získávat odpovědi na dané otázky. Zabralo jim to skoro celé dopoledne a jistě se při této hře i něco nového naučili. Také jim při tom pořádně vyhládlo! Takže společně připravený oběd, guláš s chlebem, ve všech zmizel během chvíle a všichni si moc "šmakovali". Po obědě a krátkém odpočinku jsme využili krásného zimního slunečného dne a vyrazili jsme na zasněžený kopec na Lužánkách bobovat. Někteří kluci si zkoušeli postavit i sněhuláka. Všichni se parádně vyřádili. Po zimní radovánkách děti čekala připravená zdravověda, kterou si nachystal Vítek. Skoro jsme nestihli ani uklidit, jak se dětem nechtělo z výpravy domů.
Filip





Registrace 2019

přidáno: 29. 1. 2019 0:09, autor: Michaela Hovorková

Registrace členů Junáka probíhá každoročně k 31.1. V našem středisku máme aktuálně registrovaných 136 členů různých věkových kategorií. Oddíl skautů - Histerol, tedy oddíl kluků a holek od 11 do 18 let, čítá ke dnešnímu dni 10 skautů v družině Trolové, 14 skautek v družině Histerky a 6 vedoucích a roverů, kteří pomáhají s vedením oddílu a přípravou programu. Oddíl vlčat - Dvojka, jehož členy jsou kluci od 7 do 11 let, má registrovaných 19 členů a 3 vedoucí. Oddíl světlušek - Čtyřlístek, je oddíl dívek od 7 do 11 let a čítá 22 holek a 5 vedoucí. Od roku 2017 má Čtyřlísktek družinu benjamínků zvanou Ježci, kterou navštěvují kluci a holky ve věku 6 – 7 let. Od září loňského roku jsme založili družinku mladších benjamínků, která si zvolila příhodný název Zajíčci. Příhodný hlavně proto, že věk těchto dětí je 4 – 5 let. Ježci mají 9 kluků a 4 holky a Zajíčci mají 9 kluků a 6 holek. Celkově má středisko 102 členů do 18 let a z toho 87 členů je do 15 let. Kromě oddíl mladších členů u nás ve středisku funguje ještě oddíl RS Šupíni, jehož členy jsou roveři a rangers ve věku 17 a více let. Od roku 2017 funguje také Březový kmen, jehož členy jsou převážně funkcionáři střediska, kteří jsou již dost staří na to, aby fušovali do fungování Šupínů, ale ještě nepatří do starého železa. Naší snahou je v Březovém kmenu soustřeďovat bývalé členy střediska, kteří se nepodílí na pravidelné činnosti oddílů a střediska jako takového, ale podniknou s námi občas nějakou výpravu. Neodmyslitelnou součástí je také oddíl tzv. oldskautů, který čítá 8 členů. Zajímavostí je, že věkový rozdíl mezi nejmladším a nejstarším členem střediska je 91 let, protože nejmladší člen má necelé 4 roky a nejstarší oslavil v loňském roce 95 let. Dohromady mají všichni naši členové 2289 let a průměrný věk jednoho člena je 17 let. Dokážete si jistě v živých barvách představit, jak to vypadá, když se všichni společně sejdeme J. Naštěstí jsou schůzky oddílů a družin rozděleny do celého týdne kromě úterka. I tak se ale na pátečních schůzkách potkávají Ježci, družina Dvojky, družina Čtyřlístku a celý Histerol, což v průměru čítá asi 55 lidí. Už se proto tešíme na jaro, kdy budeme moci trávit schůzky venku.  

Výroba lojových koulí/nekoulí pro ptáčky 25.1.2019

přidáno: 28. 1. 2019 8:52, autor: Michaela Hovorková

V naší klubovně v těchto mrazivých a sněhových dnech panuje královna zima a to doslova. Kvůli tenkým stěnám se teplo z plynových kamen v místnostech moc dlouho nezdrží. Součástí prakticky každé schůzky je tak malá rozcvička, abychom si pořádně rozproudily krev a nezamrzly v půlce pohybu. Světlušky se se zimou vypořádávají po svém. Ať už je to oblíbená plácací hra s nápěvem „Um-vari-vari-vari-vasimbo, um-vari-kvi, um-vari-kvo, um-vari-vari-vari-vasimbo, um-vari-kvi-kva-kvo. Přes řeku přeletěla kráva, za řekou zapískal slon, písk písk písk, prase je překrásné ptáče, slepička snesla citrón!“ jejímž účelem je vyřadit soupeře plácnutím přes ruku na slabiku „trón“,

nebo klasická honička. Bundy a čepice jsou v tomto období nedílnou součástí snad celé schůzky. V tuto chvíli hledáme možnosti, kde bychom mohly po čas zimy pravidelné schůzky trávit. Aby to ale nebylo jenom o nás, rozhodly jsme se, že na schůzce vyrobíme krmení pro ptáčky, protože ti na rozdíl od nás nemají žádnou klubovnu a navíc je jejich potrava ukrytá pod vrstvou sněhu a ledu. Vyrobit krmení pro ptáčky není nic složitého a zvládnete ho udělat klidně i doma. Základem je 100% rostlinný tuk, který se rozehřeje. Do rozpuštěného tuku přidáte dle libosti ovesné vločky, lněné semínko a slunečnici. Vše pořádně promícháte
a výslednou kaši nalijete do předem připravených formiček. My jsme použily skleničky vyložené igelitovým pytlíkem. Krmení pak jde dobře vyndat a navíc neušpiníte tolik nádobí. V našich omezených podmínkách to byla jasná volba, protože aby nám v klubovně jako v loňském roce nezamrzla voda a nepopraskaly trubky, máme z preventivních důvodů vodu zastavenou. Na jedné z přiložených fotek uvidíte, že i tak jsme si dokázaly poradit, protože sníh je taky jenom voda
 a nádobí se nám podařilo bez problémů umýt.
Teď necháváme lojové koule/nekoule pořádně ztuhnout a každý týden budeme jednu z nich dávat do dřevěného krmítka za klubovnou, které vyrobili naši benjamínci.  Některé světlušky vyrobenou směsku ochutnaly a potvrdily, že jsme do ní nepřidaly nic špatného. Doufáme, že jsme vás inspirovaly a také uděláte něco pro zvířátka kolem sebe, tak jako my.

Výprava světlušek ledovým královstvím

přidáno: 25. 1. 2019 2:00, autor: Michaela Hovorková   [ aktualizováno 25. 1. 2019 2:32 ]

Vánoční čas pominul, pohádky už televize nedávají, a tak jsme se rozhodli alespoň na chvíli pohádkovou atmosféru prodloužit. V pátek 4. ledna jsme se s našimi světluškami sešli v klubovně. Úvodní scénka nás přenesla do ledového království. Přesunuli jsme se na srub Pod Horou, sdlábli večeři a pustili jsme si příběh Elzy a jejího kamaráda Olafa. Ráno nás provázel lehký deštík a vypadalo to, že ty kupy sněhu roztají. Naštěstí se ale počasí umoudřilo. Po ranní rozcvičce jsme si postavili pár sněhuláků, udělali několik andělíčků a užili si pořádnou koulovačku. Po snídani jsme se vydali po stopách Elzy. Vyšli jsme od srubu na Bratrušín a odtud do širých polí. Cestou jsme museli zdolat nejednu překážku, například zkoušku síly, kdy se naše světlušky rozdělily do dvou skupinek a přetahovaly se lanem. V hromadě sněhu to bylo opravdu zábavné. Naštěstí pády byly do měkkého. Dalším úkolem bylo držet část cesty bobříka mlčení, protože se kolem potulovali vlci, a kdyby nás uslyšeli, nevím, co by se dělo. Naštěstí se nám ale podařilo projít jejich údolím bez problémů. Klobouk dolů před všemi účastníky výpravy, protože terén byl opravdu náročný a nebylo jednoduché nevydat ani hlásku. Na polích za Bratrušínem dosahoval nafoukaný sníh některým menším světluškám až do pasu. Na paintballu jsme si dali přestávku a alespoň na chvíli jsme se schovali před pršosněhem a silným větrem, který nás cestou dostihl. Odtud jsme se vydali ke křížku. Věděli jsme, že Elza už musí být blízko. Postavili jsme jí tedy Olafa a vydali se Elzu konečně najít. Shledání to bylo dojemné. Elza se s námi zpočátku nechtěla vrátit, protože se bála, že nám to může ublížit, ale přesvědčili jsme ji. Přes sjezdovku jsme se vrátili zpět do srubu, kde nám Mamut uvařil výborný oběd. Usušili jsme se, zahřáli se u kamen a pomalu se chystali zpět k domovu. Jak moc bylo naše putování ledovým královstvím reálné, si můžete ověřit z přiložených fotek.  

   

   

Výprava světlušek na statek za zvířátky

přidáno: 8. 1. 2019 12:47, autor: Jitka Švandová

Sedmnáctého listopadu se mladší skautky našeho střediska vydaly podívat na zvířata na statku Doubravka v Horní Rožínce.
Jejich cesta začala ráno v Dolní Rožínce, kam je přivezli rodiče. Děvčata se rozdělila do dvou týmů (zelený a červený), aby podnikly rozdílnou cestu do sousední Horní Rožínky.
Po cestě měly za úkol všímat si a zapamatovat různé symboly, například měsíce na stromě, čtverce na kameni a podobně. Oba týmy úkol splnily (i když jeden trochu zabloudil) a jakmile došly do cíle, zubili se na ně už koníci. Dali jsme jim jablíčka, pohladili je a poté jsme se šli podívat na kozy, ovce, a nejvíce se světluškám zalíbilo prasátko a pes Uf. Zajímavá také byla ukázka dojení krávy.
Odměnou nám byly Milanovy výborné špagety a ve volném čase pobyt na hřišti a hraní her.
Oblíbenou aktivitou bylo také válení se na peci uvnitř budovy.
Potom nám nezbylo nic jiného, než se rozloučit a vydat se na cestu zpátky do Dolní Rožínky.
Zdolali jsme ji bez obtíží a odnesli si s sebou domů spoustu pěkných vzpomínek.


Halloweenské pečení a nocování

přidáno: 8. 1. 2019 8:55, autor: Jitka Švandová

Ve středu 31. října neměly světlušky úplně obyčejnou schůzku. Jednak se nám o hodinku protáhla a za další tam se středečními světluškami byly i ty páteční. Lenka doma připravila tři druhy těsta a Milan přivezl čtyři veliké dýně. Měli jsme velkou účast, a tak jsme holky rozdělili do čtyř skupin, které se postupně vystřídaly u všech aktivit. Na jednom stanovišti se dlabaly a vyřezávaly dýně, které jsme na konci schůzky rozestavěli po klubovně. Na druhém stanovišti se vyráběly kuličky z těsta s ovesnými vločkami a obalené v kokosu. Ještě štěstí, že se nemusely péct. Na dalším stanovišti se mohly holky opravdu vyřádit. Nejprve si vyválely předem připravené slané těsto, potřely ho vajíčkem a pak na něj mohly sypat různá koření a sýr v libovolném množství. Poslední zastávkou byla příprava usekaných prstů, tentokrát ze sladkého těsta. Když si všechny všechno vyzkoušely, zahrály si ještě v sále pár her, vzaly si ochutnávku a postupně se začaly trousit domů.



V pátek 2. listopadu se také nekonala obyčejná schůzka, ale Halloweenské nocování, kterého se účastnily zase středeční i páteční světlušky. Nebylo jich málo, skoro se ani nemohly vejít do klubovny a na noc se málem nevešly ani do dvou. Společně jsme po celé klubovně a po sále rozvěsili výzdobu a rozbalili dobroty, které světlušky ve středu upekly. V sále jsme roztáhli dvě velké role papíru, přinesli barvičky a holky se opravdu činily, takže byly obě role brzy pokreslené. Nejčastěji se tam objevovaly dýně a netopýři, ale přesto byl každý obrázek jiný. Holky ale nevydrží dlouho jen tak sedět, takže nám celý večer hrály různé písničky, které jsme využili i k soutěžím, jako třeba tanec s míčkem mezi čely a podobně. Uskutečnila se také soutěž v tanci a ve zpěvu. Večer rychle utekl a byl čas jít spát, přestože se nikomu kromě vedoucích nechtělo. Vedoucí ale byli unavení jen do chvíle, kdy objevili svítící netopýry a začali si s nimi házet. Kdo by to byl řekl, že to bude taková zábava, že u toho vydrží déle než hodinu. Nakonec všichni ztichli a usnuli. Vedoucí sice měli nastavený budík, ale světluškám se žádný nikdy nevyrovná. Budík si totiž od brzkých ranních hodin nepovídá a nechodí kolem vás sem a tam. Vstávali jsme tedy dříve, ale aspoň jsme stihli uklidit a sbalit si věci. Jak už to tak na výpravách bývá, různé věci mizely a k jiným se zase nikdo nehlásil. Největším takovým problémem byla ztráta boty, která byla nakonec nalezena v botníku, ale nikdo si jí nevšiml, protože byla zakrytá hadrem. Všechny světlušky nocování statečně zvládly a více, či méně ochotně odcházely s rodiči domů.  


Přespání vlčat na srubu

přidáno: 25. 11. 2018 14:54, autor: Josef S

"Toho večera uléhali Jiřík a Vilík s myslí vzrušenější a radostnější než kdy jindy. To byl začátek!", tak skončila kapitola z knihy od Jaroslava Foglara před usnutím dětí ve srubu. Byl to konec prvního dne po dočtení jedné kapitoly u několika svíček před jejich zhasnutím.

Ten den se odehrálo mnoho, prvním překvapením výpravy bylo, když jsem dorazil v 16:00 do klubovny a ze 7 vedoucích v oddílu zde čekal pouze Sedli, naopak zde bylo 12 vlčat natěšených a nabalených na výpravu. Všichni vedoucí se postupně omlouvali a vlastně jsem přestal počítat, kolik nás (vedoucích) jde. Naštěstí se objevil Vítek, který musel sice v sobotu do práce, ale velkou pomocí bylo, že zajel zatopit do srubu, kde jsme měli připravené teplo jako v udírně a autem jsme po přesunu na srub pohodlně zajeli nakoupit. Odpadly tedy alespoň některé starosti.

Nejprve však proběhla hra v klubovně v rámci schůzky, aneb výprava na severní pól se zavázanýma očima poslepu, dále organizace a přípravy vybavení k výpravě a následný odchod zabrali alespoň hodinu času. Následně jsme vyrazili pěšky přes město směrem do srubu Pod Horou, kde jsme si složili věci, rozbalili karimatky a spacáky.
Vlčata hrála po vybalení se Sedlim deskové hry, sedm draků tuším, a my s kuchaři jsme se pustili do příprav večeře. Uvařili jsme rajčatovo-zeleninovou omáčku v jednom hrnci se špagetami. Špagety jsme posypali sýrem a čerstvě nakrájenou bazalkou. Následovalo mytí nádobí a ešusů a nakonec již výše zmíněné čtení příběhu z knihy. V plánu byla drobná scénka, nicméně vzhledem k počtu vedoucích byl program okleštěný.

V sobotu ráno tři kluci se mnou vyrazili nakoupit čerstvý chléb a párky do polévky. Jednalo se o ranní proaktivitu, kdy kluci již načali ožívat a rušit noční spánek před budíčkem, kdy ostatní ještě spali. Tak jsem je hned zapojil do programu dne. Po návratu jsme všichni posnídali chleba s máslem a marmeládou jahodovou / povidly. Povidla kupujeme proto, že mají jeden z nejvyšších podílů ovocné složky z dostupných ovocných produktů v obchodech.

Následně jsme uklidili a vyrazili bez spacáků a karimatek směr za Bratrušín na stejné místo, kde jsme vařili oběd, zde si děti vyzkoušeli rozdělat oheň za počasím stížených podmínek, bez limitu použitých sirek. Jedná se o završení měsíčního program schůzek zaměřeného na rozdělávání ohně. Jednomu šikovnému vlčeti - Márovi, se podařilo oheň rozdělat a udržovat dostatečně dlouhou dobu na to, aby se přepálil natažený lněný provázek nad ohněm. Největší výhodou, z mého úhlu pohledu, byla správně vybavená KPZ, odkud Mára použil suchou březovou kůru.
Během dne totiž poprchalo a místy i občas foukalo, bylo všude mokro a suché dřevo bylo téměř nemožné v lese najít. Nicméně kluci měli přístup k nalezenému poraženému kmenu břízy bělokoré, odkud si mohli natrhat libovolné množství kůry pro zapálení ohně. Jedno vlče prochladlo, proto jsme jej ohřívali u prvního rozdělaného ohýnku, postupně se k němu přicházela ohřívat i ostatní vlčata.

Hned po pokusech jsme vyrazili nejkratší cestou zpět do srubu, aby se vlčata zahřála, kde také dostala teplý čaj. Následně jsme vařili oběd. Pří přípravě oběda a večeře předcházejícího dne pomáhali tři kluci - Mára, Pepa a Luboš s topením a okrajováním brambor, atd. Ostatní mezi tím chvíli hráli venku modifikovanou - taktickou vybíjenou na krále, šaška a poddané. V tuto chvíli dorazil Vítek z práce nám pomoci s obědem, pomohl jak s vařením, tak s jeho konzumací, zejména proto, že jídla bylo nakoupené větší množství, než co jsme stačili či dokázali sníst. K obědu byla bramborová polévka s párky a chlebem. Dopolední svačinu si někteří snědli před odchodem ze srubu na rozdělávání ohně, jiní si horalku nechali jako odměnu až po ohýnku. Na odpolední svačinu bylo jablko. Po obědě následovala chvilka odpočinku, umývání ešusů, a úklid na srubu.

Vítek se rozloučil, jel domů a my se Sedlim a vlčaty douklízeli srub, odnesli odpadky do kontejneru a vyrazili ke klubovně předat děti rodičům s pytlem ztrát a nálezů v ruce, o které se již z vlčat nikdo nehlásil. Dorazili jsme s drobnějším zpožděním vzhledem k časové náročnosti úklidu a již zmíněnému menšímu počtu vedoucích. U klubovny si většinu ztrát a nálezů rozebraly rodiče, stejně tak, jako děti byly předány v pořádku.

Einstein




První výprava Světlušek 21.-23. 9. na Vojtěchov

přidáno: 18. 11. 2018 4:22, autor: Jitka Švandová

V pátek v 17:00 h byl sraz v Lužánkách před klubovnou. Po naložení batohů, stanů a potravin, odešly světlušky s Jíťou, Aničkou, Varanem a Verčou na nádraží. Mamut odjel s batohy na nákup a následně na naše tábořiště. Světlušky cestu od vlaku stihly rychle a dorazily na tábořiště těsně po Mamutovi. Večer byl velmi chladný a vlhký. Po postavení stanů světlušky rozdělaly oheň a udělaly si večeři (opekly špekáčky). Pak následovala večerka, neboť z nebe začal padat deštík. Předpověď počasí na víkend nebyla příjemná – mělo celý víkend pršet.

V sobotu ráno se vstávalo v 7:00. K snídani byl čaj a makový závin. Po snídani následovala dostihová rozcvička. Kupodivu se i počasí umoudřilo a vyšlo sluníčko. Během dopoledne jsme si zahráli několik pohybových her a pak byla na řadě příprava obědu. Mamut a světlušky připravili závěs na dva kotlíky a mohl se jít vařit oběd. K jídlu jsme si uvařili guláš a těstoviny. Odpoledne po poledním klidu přišlo volno, poznávání okolí a stavba domečků z větviček, mechu a jiných materiálů, které jsou v lese k nalezení. Sára začala vyrábět košťátka z větviček a přesliček. Moc hezký nápad. Po večeři a táboráku holky zkusily stezku odvahy. Chodily po dvojicích, kdo chtěl, mohl jít i sám. Všechny světlušky byly statečné.

V neděli už nás čekalo jen balení a cesta zpátky na vlak. V Bystřici jsme byli o něco dříve, proto se holky stihly ještě vyblbnout na hřišti u Zimního stadionu.

Výpravu všichni zvládli, ani naše nové Světlušky neměly nejmenší problém.

1-10 of 97