Přespání vlčat na srubu

přidáno: 25. 11. 2018 14:54, autor: Josef S

"Toho večera uléhali Jiřík a Vilík s myslí vzrušenější a radostnější než kdy jindy. To byl začátek!", tak skončila kapitola z knihy od Jaroslava Foglara před usnutím dětí ve srubu. Byl to konec prvního dne po dočtení jedné kapitoly u několika svíček před jejich zhasnutím.

Ten den se odehrálo mnoho, prvním překvapením výpravy bylo, když jsem dorazil v 16:00 do klubovny a ze 7 vedoucích v oddílu zde čekal pouze Sedli, naopak zde bylo 12 vlčat natěšených a nabalených na výpravu. Všichni vedoucí se postupně omlouvali a vlastně jsem přestal počítat, kolik nás (vedoucích) jde. Naštěstí se objevil Vítek, který musel sice v sobotu do práce, ale velkou pomocí bylo, že zajel zatopit do srubu, kde jsme měli připravené teplo jako v udírně a autem jsme po přesunu na srub pohodlně zajeli nakoupit. Odpadly tedy alespoň některé starosti.

Nejprve však proběhla hra v klubovně v rámci schůzky, aneb výprava na severní pól se zavázanýma očima poslepu, dále organizace a přípravy vybavení k výpravě a následný odchod zabrali alespoň hodinu času. Následně jsme vyrazili pěšky přes město směrem do srubu Pod Horou, kde jsme si složili věci, rozbalili karimatky a spacáky.
Vlčata hrála po vybalení se Sedlim deskové hry, sedm draků tuším, a my s kuchaři jsme se pustili do příprav večeře. Uvařili jsme rajčatovo-zeleninovou omáčku v jednom hrnci se špagetami. Špagety jsme posypali sýrem a čerstvě nakrájenou bazalkou. Následovalo mytí nádobí a ešusů a nakonec již výše zmíněné čtení příběhu z knihy. V plánu byla drobná scénka, nicméně vzhledem k počtu vedoucích byl program okleštěný.

V sobotu ráno tři kluci se mnou vyrazili nakoupit čerstvý chléb a párky do polévky. Jednalo se o ranní proaktivitu, kdy kluci již načali ožívat a rušit noční spánek před budíčkem, kdy ostatní ještě spali. Tak jsem je hned zapojil do programu dne. Po návratu jsme všichni posnídali chleba s máslem a marmeládou jahodovou / povidly. Povidla kupujeme proto, že mají jeden z nejvyšších podílů ovocné složky z dostupných ovocných produktů v obchodech.

Následně jsme uklidili a vyrazili bez spacáků a karimatek směr za Bratrušín na stejné místo, kde jsme vařili oběd, zde si děti vyzkoušeli rozdělat oheň za počasím stížených podmínek, bez limitu použitých sirek. Jedná se o završení měsíčního program schůzek zaměřeného na rozdělávání ohně. Jednomu šikovnému vlčeti - Márovi, se podařilo oheň rozdělat a udržovat dostatečně dlouhou dobu na to, aby se přepálil natažený lněný provázek nad ohněm. Největší výhodou, z mého úhlu pohledu, byla správně vybavená KPZ, odkud Mára použil suchou březovou kůru.
Během dne totiž poprchalo a místy i občas foukalo, bylo všude mokro a suché dřevo bylo téměř nemožné v lese najít. Nicméně kluci měli přístup k nalezenému poraženému kmenu břízy bělokoré, odkud si mohli natrhat libovolné množství kůry pro zapálení ohně. Jedno vlče prochladlo, proto jsme jej ohřívali u prvního rozdělaného ohýnku, postupně se k němu přicházela ohřívat i ostatní vlčata.

Hned po pokusech jsme vyrazili nejkratší cestou zpět do srubu, aby se vlčata zahřála, kde také dostala teplý čaj. Následně jsme vařili oběd. Pří přípravě oběda a večeře předcházejícího dne pomáhali tři kluci - Mára, Pepa a Luboš s topením a okrajováním brambor, atd. Ostatní mezi tím chvíli hráli venku modifikovanou - taktickou vybíjenou na krále, šaška a poddané. V tuto chvíli dorazil Vítek z práce nám pomoci s obědem, pomohl jak s vařením, tak s jeho konzumací, zejména proto, že jídla bylo nakoupené větší množství, než co jsme stačili či dokázali sníst. K obědu byla bramborová polévka s párky a chlebem. Dopolední svačinu si někteří snědli před odchodem ze srubu na rozdělávání ohně, jiní si horalku nechali jako odměnu až po ohýnku. Na odpolední svačinu bylo jablko. Po obědě následovala chvilka odpočinku, umývání ešusů, a úklid na srubu.

Vítek se rozloučil, jel domů a my se Sedlim a vlčaty douklízeli srub, odnesli odpadky do kontejneru a vyrazili ke klubovně předat děti rodičům s pytlem ztrát a nálezů v ruce, o které se již z vlčat nikdo nehlásil. Dorazili jsme s drobnějším zpožděním vzhledem k časové náročnosti úklidu a již zmíněnému menšímu počtu vedoucích. U klubovny si většinu ztrát a nálezů rozebraly rodiče, stejně tak, jako děti byly předány v pořádku.

Einstein




První výprava Světlušek 21.-23. 9. na Vojtěchov

přidáno: 18. 11. 2018 4:22, autor: Jitka Švandová

V pátek v 17:00 h byl sraz v Lužánkách před klubovnou. Po naložení batohů, stanů a potravin, odešly světlušky s Jíťou, Aničkou, Varanem a Verčou na nádraží. Mamut odjel s batohy na nákup a následně na naše tábořiště. Světlušky cestu od vlaku stihly rychle a dorazily na tábořiště těsně po Mamutovi. Večer byl velmi chladný a vlhký. Po postavení stanů světlušky rozdělaly oheň a udělaly si večeři (opekly špekáčky). Pak následovala večerka, neboť z nebe začal padat deštík. Předpověď počasí na víkend nebyla příjemná – mělo celý víkend pršet.

V sobotu ráno se vstávalo v 7:00. K snídani byl čaj a makový závin. Po snídani následovala dostihová rozcvička. Kupodivu se i počasí umoudřilo a vyšlo sluníčko. Během dopoledne jsme si zahráli několik pohybových her a pak byla na řadě příprava obědu. Mamut a světlušky připravili závěs na dva kotlíky a mohl se jít vařit oběd. K jídlu jsme si uvařili guláš a těstoviny. Odpoledne po poledním klidu přišlo volno, poznávání okolí a stavba domečků z větviček, mechu a jiných materiálů, které jsou v lese k nalezení. Sára začala vyrábět košťátka z větviček a přesliček. Moc hezký nápad. Po večeři a táboráku holky zkusily stezku odvahy. Chodily po dvojicích, kdo chtěl, mohl jít i sám. Všechny světlušky byly statečné.

V neděli už nás čekalo jen balení a cesta zpátky na vlak. V Bystřici jsme byli o něco dříve, proto se holky stihly ještě vyblbnout na hřišti u Zimního stadionu.

Výpravu všichni zvládli, ani naše nové Světlušky neměly nejmenší problém.

Zasazení lípy svobody 27.10.

přidáno: 7. 11. 2018 3:09, autor: Luboš Gável   [ aktualizováno 7. 11. 2018 3:12 ]

 V sobotu 27.10. se od 10:00 uskutečnilo u skautského srubu Pod Horou zasazení lípy srdčité. Událo se tak k příležitosti oslav 100 let republiky a jakou součást celorepublikové akce Stromy svobody.  Tyto vysazené stromy mají symbolizovat národní sounáležitost a odkaz budoucím generacím. Slavnostního zasazení se zúčastnili členové střediska, skauti z roku 1968 kteří mimojiné zasadili lípu před současnou základní školou TGM, dále starosta města Bystřice nad Pernštejnem Ing.Karel Pačiska a také někteří rodiče. I přes nepříznivé počasí se nás u srubu sešlo hodně a za doprovodu trubek Štěpána Husáka, Antonína Pokorného a Tadeáše Polácha, kteří zatroubili Junáckou hymnu, českou státní hymnu a na závěr píseň Ach synku synku, jsme ve stráni nad srubem zasadili 150cm vysokou lípu. Následoval podpis a rozkrojení narozeninového dortu republice v nově zrekonstruovaném srubu. K lípě ještě přibude kamenná pamětní deska. Děkujeme všem, kteří se této slavnostní akce zúčastnili

Vlčata opět v akci, aneb souboj Jirky a novočtvrtníka dle motivů knihy Jaroslava Foglara

přidáno: 1. 11. 2018 13:15, autor: Josef S   [ Aktualizováno 7. 11. 2018 2:32 uživatelem Luboš Gável ]

První opožděná výprava vlčat (mohla být už v září) dne 27. 10. 2018 se konala v duchu oprašování a úvodu do příběhu knihy Jaroslava Foglara – Hoši od Bobří řeky. Příběh je zakomponován v rámci celoročního programu po stopách příběhů, hrdinů a her z knih Jaroslava Foglara. Začali jsme tedy jedním z jeho známějších příběhů. 


Zahájení se konalo u klubovny za vydatného deště. Počet účastníků během výpravy kolísal vzhledem k její atypičnosti – sázení lípy svobody u skautského srubu a také vzhledem k počasí, kvůli kterému se někteří kroutili. Z vedoucích jsme vyrazili Vítek, Filip a já (Einstein). Omluvil se Bohdan (Božík) a Hynek se otočil u klubovny a odjel na srub pomoci Upírovi s chystáním výše uvedeného sázení.  V průběhu se vyřešila účast, finance a materiál potřebný na výpravu. Rozdělili jsme se a Vítek se dvěma kluky (Mário

a Botule) vyrazili na nákup oběda. Ostatní šli (Filip, já a vlčata Piškot, Tom, Kryštof, Luboš a Matěj) s vybavením přímo na srub od klubovny. Ke srubu jsme dorazili později o 5 minut. V průběhu sázení lípy zahráli trumpetisti Junáckou hymnu, českou státní hymnu a píseň Ach synku synku a další pod vedením Štěpána Husáka ze ZUŠ, promluvil pan starosta Karel Pačiska, byla k nahlédnutí nová klubovna oddílu benjamínků, tedy jinými slovy srub po rekonstrukci, kterou měl pod záštitou Tom Ambrož, za což mu patří

obrovské díky. I přes to, že pár drobností je třeba doladit, tak na útulném srubu již přespali skauti a skautky.

Po slavnostním zasazení lípy se nakrojil dort a většina účastníků a pamětníků se přesunula ke srubu a šmakovala si na dortu.

Proběhla výměna „osazenstva“ vlčat - odešli kluci Luboš a Matěj. Naopak nám přibyl Tom. Suma sumárum se účastnili někteří

kluci výpravy a budou pokračovat dále ze srubu. S Vítkem, Filipem a Tomem se nám podařilo v rychlosti přichystat a sehrát pro vlčata scénku z první kapitoly knihy. Strhl se tedy boj mezi jedním Novočtvrtníkem a  klukem ze Staré čtvrti, kteří byli zjevně podle popisu příběhu v právu.  Vyrazili jsme ze srubu přes lesík ke Třem křížům nad Bystřicí, kde si kluci otevřeli místní “geo-kešingovou”

schránku, zahráli jsme si seznamovací hru na jména a přesunuli se přes Bratrušín k jednomu z lesíků za vesnicí, kde jsme si rozdělali na poli oheň a na okraji lesa natáhli celtu mezi stromy, pod kterou jsme složili batohy.

Následně Vítek s Filipem rozdělali oheň a přichystali topeniště pro kotlík. Mezitím jsem s kluky vařil kotlík Chilli sin carne, tedy kotlík fazolový. Přesněji - osmahnutou mrkev, cibuli, zalitou vodou, okořeněnou pizza kořením a hřebíčkem, dále jsme přidali 4 konzervy chilli, z čehož jedna byla pálivá a nakonec jsme přidali rajčatový protlak. Všechno se to podávalo s krájeným chlebem, nejprve jsem rozdělil všem vlčatům do ešusů a po té se vedoucí ve stylu “Na žraní používáme sekyry a klacky.” vrhli do naší porce v kotlíku. Měli

jsme však tentokráte lžíce ze srubu. Následovalo balení, zahlazení ohniště a  po obědě následovala hra z Kroniky ztracené

stopy. Hezky jsme si zasoutěžili i Já s Vítkem. Po cestě zpět k Bratrušínu jsme se vyfotili u cesty. Následně vyrazili ke dvěma křížkům za Bystřicí a po modré turistické značce, dále dolů ze sjezdovky a přes Bystřici nad Pernštejnem (BnP)

se vrátili zpět ke klubovně přibližně kolem 17:00, jak bylo plánováno. Počasí se vydařilo, vyjma dopoledního deště nám přes oběd vůbec nepršelo a až, když jsme dojedli a začali uklízet, začalo opět poprchat. Za mírného deště jsme se tedy vrátili.


Einstein



Šupíni v Dolomitech

přidáno: 17. 10. 2018 14:13, autor: Martin Sedlák   [ aktualizováno 18. 10. 2018 11:22 ]


Rádi bychom vám pověděli o naší letošní výpravě. Po dlouhém plánování, kdy se vybíralo mezi několika lokalitami, jsme tentokráte vydali do Italských Dolomitů. Letos byla menší změna – protože se v Itálii nesmí stanovat, tak jsme se rozhodli, že půjdeme na lehko a stany atd. si necháme v kempu. 
Věci jsme si dali do aut už v pondělí, protože jsme chtěli vyjet v úterý včas (ne jako vloni). Úterý, potom co jsme se ve 4:00 slezli, téměř celé strávili na cestě, tedy většinu na Rakouských dálnicích. Pro změnu jsme letos na komunikaci mezi auty použili mobily namísto vysílaček. Mělo to jednu podstatnou výhodu, a to že se pomaleji vybijí. Sice to byla dlouhá štreka, ale zhruba ve čtyři odpoledne již zabydlovali v kempu ve stanech. Když jsme byli nachystaní tak jsme se ještě vydali na krátkou procházku, při které nás zabavila hra Vrcholy. Protože nás druhý den čekal první výstup, tak jsme šli včas spát. 
Ve středu nás čekalo první vaření. Zabrali jsme si pro to takový altánek, který jsme měli pár metrů od stanů. Po vaření jsme se šli chystat na cestu. Čekalo nás něco přes 1000 výškových metrů. Dojeli jsme tedy k Monte Piano (2325 m.n.m.), pobrali bagáž a vydali se na cestu. Celá cesta nahoru byly jedny velké serpentiny a byla celkem namáhavá. Ale šli jsme. Bylo nádherně – obloha vymetená, bezvětří…, na to, že jsme trochu počítali, že tady možná bude už místy sníh tak, až moc pěkně. Naštěstí jsme šli skoro celou dobu ve stínu. Kousek pod ferratou jsme potkali pár křížků a už jsme si pomalu chystali sedáky a další feratové vybavení. Ferrata byla taková pohodová a málem hned jsme byli na vršku. Naobědvali jsme se a začali krmit dva ptáky, kteří si dokonce brali z ruky. Popošli jsme na jižní vrchol Piana a tam jsme poseděli. Šlo vidět, že přes horu táhla bojová linie v 1. světové válce, protože na ní byl památník a byli vidět zákopy. Za chvíli jsme se zase vydali dolů. Došli jsme k autům a jeli do kempu. Tam jsme opět vařili a někteří odvážlivci se šli i osprchovat. Večer jsme chvilku pobyli v našem altánku a pak šli spát.  
Čtvrtek. Třetí den, který by měl být klidnější. Cílem bylo, alespoň pro některé, Monte Paterno (2744 m.n.m). Ráno jsme opět vařili a chystali se. Opět jsme jeli auty a tentokrát jsme si chtěli ušetřit pár výškových metrů, a tak jsme platili 30€ (za auto) abychom mohli vyjet až nahoru na parkoviště u výchozí chaty k uskupení Tre Cime (2999 m.n.m). 
Již u mýtné brány bylo dost aut a nahoře bylo parkoviště skoro plné. Auta byla šťastná že jim nezůstal dole motor a všude byla spousta lidí. Vydali jsme se tedy užší cestou, která se kus pod parkovištěm napojovala na hlavní magistrálu. Nějaký blázen se rozhodl že se nenechá brzdit svátečními turisty a vzal je zprava přes suťovisko, což se neukázalo jako ideální řešení. Důležité je že se Ivoš po několika elegantních kotrmelcích a marném pokusu zastavit se alespoň na oné široké cestě pod námi zastavil o hrubší suť pod cestou. Zvedl svoje ohlé hůlky nad hlavu a k radosti ohromeného publika zařval „Jsem v pohodě“. Jenže se vlivem náhlé euforie zaklonil a pokračoval ještě asi o metr níž. Potom co potvrdil, že je opravdu v pořádku jsme si všichni oddychli. Naštěstí vyvázl jen s odřeným kolenem, roztrhlými kalhotami a trošku pošramocenou hůlkou. U nedaleké chaty byl Ivoš ošetřen, obešlo se to i bez nosovodu kterým Vítek vyhrožoval. „Nevím jestli tu lékárničku má k ošetřování nebo týrání ale doufám že se mi s ním nikdy nic nestane“. Šli jsme pak ještě kousek do sedla mezi „Třema Čimi“ a Monte Paterno, dali zase pauzu a pomalu se rozdělovali na údernou na neúdernou skupinu.
 Úderná šla na vrchol Monte Paterna a neúderná to vzala po magistrále spodem. Vydali jsme se tedy na poslední kousek společné cesty, a pak jsme předali hůlky těm, co nešli na vrchol. Ještě před tím, něž začal výstup tak jsme potkali jednoho slováka a Mája na nás, když si odskočila na záchod, stihla shodit kámen, který nás mohl klidně zabít, což se naštěstí nestalo. Pak jsme se už vydali vzhůru. Cesta byla fajn, ale čím blíž jsme byli k vrcholu, tím víc jsme potkávali lidi, kteří šli opačně než my (někteří dokonce běželi). Hora byla provrtána tuneli a střílnami, které trochu usnadňovali cestu k vrcholu. Na vrcholu byl československý sraz, protože kromě nás a „našeho“  slováka tam byli další dva češi. Opět jsme poobědvali, pobyli na vrcholku, opět nakrmili Aloise a Lojzu a vydali se pomalu dolů. Ferata dolů byla trochu zdlouhavá a museli jsme se hodně vyhýbat ostatním skupinám. Dole na nás čekal zbytek, tak jsme poseděli, pokecali se slovákem a vyrazili zase na cestu. Tentokráte jsme obešli Tři Čimi z druhé strany. Po cestě nebylo tolik lidí, ale ke konci jsme nějaké potkali. K autům jsme došli akorát, když zapadalo slunce. Cestou dolů si auta zase mákli. Brzdili jsme i očima ale brzdy neshořeli, takže jsme opět v pořádku dojeli do kempu. 
Pátek.  
Třítisícovka a Filipovy narozeniny. Vstávali jsme brzo, protože nás čekalo asi 50 km autem. Opět jsme se nasnídali sbalili a vyrazili. Štreka to byla dlóhá, po cestě jsme potkali 
dost cyklistů, ale za hodinu jsme byli u Piz Boe (3152 m.n.m.). Ivoš s Filipem se rozhodli, že si vyjedou na horu Sasso Pordoi (2950), na které byla lanovka a my co nejsme saláti jsme museli celou tu výšku dohnat. Asi padesát výškových merů od auta jsme zjistili, že Vítek nemá foťák, tak pro něj šel a pak nás musel dohánět. Vystoupali jsme do sedla ve kterém byla chata a za chvíli jsme šli dál. Na vrchol už to nebylo daleko, tak už to bylo rychlé. Nahoře na nás čekali  Ivoš s Filipem a spousta Aloisů s Lojzama (černí ptáci) . Když jsme vytáhli oběd a začali je krmit chlebem (který pak odmítali) a potom sýrem, tak se jich slétlo ještě víc. Udělali jsme na vrchu pár fotek, aby šlo vidět, jaká tam byla „zima“ a vydali se dolů. Po cestě se Jíti povedlo ohnout hůlku a potkali jsme ledopád. A až úplně dolů jsme jeli lanovkou. Po cestě do kempu jsme se stavili v pár obchodech. V kempu jsme zase vařili a někteří se sprchovali a potom se slavili Filipovi narozeniny. Předali jsme dary a šli jsme ven z kempu abychom nerušili ostaní lidi. Později v noci jsme šli spát. 
Sobota byla už vyloženě relaxační den. Ráno jsme se najedli, většinu dne se prováleli a odpoledne jsme jeli do nejbližšího města Cortina d´Apenzo. Tam jsme se prošli a šli se najíst. Většina si dala pizzu a spokojeně jsme večer klimbali protože ráno nás čekala dlouhá cesta domů.
V neděli jsme vstali, tak abychom v sedm mohli vyjet. Už jsme byli sbalení, ale zjistili jsme, že na vrátnici jsou od devíti, a tak jsme šli vařit. Domů jsme se vydali v devět a jeli jsme spolu, dokud jsme se pod Brnem nerozdělili. Naše auto bylo v Bystřici už kolem šesté večer a téměř všichni jsme se bez úhony a s očima zářícíma od zážitků mohli vrátit do všedního života. 

Tom




Larpová noc

přidáno: 6. 10. 2018 11:46, autor: Kateřina Svobodová ‎((S)‎Káťa)   [ aktualizováno 6. 10. 2018 11:56 ]

 V pátek 28. září 2018 jsme se s oddílem sešli ve skautské klubovně. Chvíli jsme čekali, než všichni dorazí, a poté nás vzal Bohdan ven, kde jsme si zahráli hru Ninja. Po této "fitce" jsme se vrátili do klubovny, kde nám Káťa rozdala identity (kartičky s vlastnostmi, podle kterých jsme celý večer měli hrát) a víza (která jsme potřebovali pro návštěvu čínského přístavního města a bezpečný návrat zpátky). Po vysvětlení pravidel hra začala. Museli jsme splnit několik stanovišť a přitom si dávat pozor na Triádu, která se nás snažila o víza připravit. Než jsme splnili všechna stanoviště, chvíli nám to trvalo. Za každý splněný úkol jsme obdrželi indicii v čínském jazyce, která nás (po správném přeložení do češtiny) měla dovést k nalezení bomby ohrožující celé přístavní město. Utkali jsme se s Triádou, abychom si vybojovali zpět víza, která nám byla zabavena, a po důkladném prostudování indicií jsme usoudili, že bomba bude schovaná v ohništi za klubovnou. A měli jsme pravdu. Opatrně jsme ji přesunuli dovnitř do sálu, a podle instrukcí zneškodnili. Bylo vyhráno, celá parta se v pořádku vrátila z obtížné mise a nastal čas dělat hlouposti. Započalo to asi "Punskou válkou," protože jsme objevili tašku s papírovými koulemi. Bitva to byla veliká, měla by se jistě zapsat do dějin. :) 
    Když nás válčení omrzelo, vymezili jsme si prostor na spaní (...i když jsme nakonec blbli s repro-bednami a spát se šlo až ve čtyři hodiny ráno). 
    Druhý den (asi v 9 hodin) nás vedoucí vzbudili a šlo se uklízet. Zhruba v 10 hodin jsme pak dostali rozchod a odešli domů. 
(napsala Anča Barteková, upravila Káťa Svobodová)
 

Balady a romance – Rock for Skaut

přidáno: 14. 7. 2018 13:44, autor: Luboš Gável


Již po čtvrté uspořádal Smyčcový orchestr Něhoslava Kyjovského koncert Balady a romance. Jedná se o jedinečnou kombinaci smyčcového orchestru doprovázeného rockovou skupinou. Ten letošní se konal 29. 6. 2018 v rámci Bystřického léta a jeho cíl byl rovněž jedinečný. Veškerý výtěžek sbírky půjde na podporu stavby nové skautské základny a všichni protagonisté i zvukaři se vzdají nároku na honorář. Že to zní jako sci-fi? Nikoliv. Ochota bystřických umělců pomoci skautům a spolku handicapovaných Usměváčci k nové klubovně pomohla vytvořit nezapomenutelnou atmosféru jednoho z posledních červnových večerů.

Celý koncert se uskutečnil pod taktovkou Lenky Macháčkové, o které možná málokdo ví, že již téměř 20 zastává nejdůležitější funkci na našem skautském táboře a to kuchařky a zdravotníka v jedné osobě. Před několika lety se stala právoplatnou členkou našeho střediska, neboť složila skautský slib.
Na odpoledne jsme pro všechny rodiče s dětmi připravili zábavný program. k vyzkoušení byly aktivity jako střelbu z luku, jízdu na koloběžce, chůze na chůdách, hledání pokladu pomocí GPS, lacros či bumper bally. Usměváčci zajistili malování na obličej, takže si každé dítě mohlo odnést ozdobu na vlastní tváři a Lezci z Vysočiny postavili lanovku a malou lezeckou stěnu. Před zahájením koncertu převzal vedoucí našeho střediska Luboš Gável -  Upír společně s nejstarším členem našeho střediska Janem Pavláskem -  Songem z rukou místostarosty města Bystřice nad Pernštejnem Josefa Vojty ocenění "Nositel tradic Bystřicka", jehož jsme se pro rok 2018 stali držitelem. Této pocty, kterou nás ocenilo nejen město, ale i Mikroregion Bystřicko si velmi vážíme.



V 21.00  začala hlavní část programu – očekávané Balady a romance. Zazněly například skladby Láska, necestuj tým vlakom skupiny Team, skladba z populárního filmu Piráti z Karibiku, metalové trháky od skupiny Nightwish nebo závěrečná Given Up! od skupiny Linkin Park při nemž se i sedící publikum postavilo a sedmiset hlavý dav burácel nadšením.
Pro všechny návštěvníky koncertu jsme otevřeli „Skautskou kavárnu“, která také fungovala na bázi dobrovolného příspěvku. Nabízeli jsme
návštěvníkům perlivou limonádu z domácích šťáv, např. mátovou, bezovou nebo rakytníkovou. Dále jsme pomocí presovače vařili kávu a ve večerních hodinách, kdy už teplota trochu poklesla, také čaj a svařené víno. Maminky, babičky a tetičky našich malých skautů napekli spoustu sladkých i slaných dobrot, takže ani o něco k zakousnutí nebyla nouze. A po záverečné písničce nastal útok na zbylé zásoby od vyhladovělých ale maximálně spokojených účastníků koncertu.

Velice si vážíme podpory všech, kteří se na přípravě a realizaci koncertu podíleli. Společnými silami a hlavně díky štědrosti všech návštěvníků koncertu se nakonec podařilo vybrat 85 500 Kč a 20 Euro k tomu. Ještě jednou děkujeme všem, kteří přiložili ruku k dílu nebo přispěli a pomohli nám tak přiblížit se o pořádný krok nové klubovně.
Michaela Hovorková - Meda


Jizerky Březového kmene Vol. 2

přidáno: 8. 6. 2018 13:34, autor: Tomáš Ambrož   [ aktualizováno 9. 6. 2018 7:54 ]

444

Víkend 18. - 20. května 2018


Doufám, že z Jizerek uděláme pravidelnou zastávku pro celé středisko KLEN Bystřice nad Pernštejnem. Možná se právě ptáte “proč jako” ?

....protože... Březový kmen, chcete-li “TI STARŠÍ” 😉 vyrazili na Horskou základnu Desná, kousek od vodní nádrže Souš. A řeknu vám jedním slovem …. P A R Á D A !

Složení...Verunka, Šušu, Upír, Pepa S., Pepa D., Tom. Od soboty večera se přidali ještě Peťa, Špenát a Michal.

Po příjezdu na základnu kolem osmé hodiny večerní, přivítání a seznámení s úžasným prostorem pro pobyt, vyhřívanou podlahou v koupelně, elektronickým zabezpečovacím systémem, myčkou v kuchyni a mnoha dalšími vychytávkami…..jsme vrátili spadený brady z té parády a našli místečka na spaní.

V přízemí, ve společenské místnosti se už chystala večeře formou švédského stolu. Poslední přeživší plech tvarohových buchet, bábovka, sýry, olivy, rajčátka a další dobroty snad neubývaly. Večer pokračoval trošku vážněji když Upír uspořádal “týmovou hru”, ze které vzešlo ponaučení … VÍC HLAV VÍC VÍ aneb KAŽDÝ NÁPAD JE BEZVA. Pak už probíhala volná zábava v pojetí smíchu a radostí do sytosti nad deskovou hrou.

Na druhý den v ‘brzkých’ hodinách dopoledních, po vydatné snídani - pro někoho vydatných snídaních o několika chodech - jsme stanovili denní plán.

Team 1 - P.T.U. ( Pepa, Tom, Upír ) zahájili operaci s krycím názvem “Bajkeři”. Pro mě ( Tom ) to byla cesta do neznáma ale ve zkratce…Knajpa, Bílý Potok, Smrk, ...báječná cesta s  nekončícími výšlapy, paradní dlouhý a rychlý sjezdy, nádherný výhledy nejen na rozhledně, vynikající oběd a návrat na základnu. Bilance: ujetých 67,5 km, několikrát lepená duše, lehce naražená brada a ohnutý sedlo 😂. Ale velká spokojenost na líci. Nemůžu nezmínit Pepovo heslo - to když už jsem vážně nedával kopce️ - “ Zaber, co si nevyšlápneš, to si nesjedeš “ 😉😀

Team 2 - V.Š.P. ( Verča, Šušu, Pepa S. ),  vyrazil rychlostí horského zurčícího potoku ( zkrátka střídavě běželi a šli - pozn.autora ) vřesem a lesem, cestou, necestou, víc nahoru než dolů, aby předstihl první tým a mohl držet místo na horské chatě Smědava. Zde byl totiž bod setkání... a řeknu vám... stálo to za to. Zchladili jsme hrdla, lehce poobědvali abychom se opět záhy všichni vydali směrem k základně.

Kolem šesté hodiny večerní návrat,  shledání a přípravy na večerní opékání. O něco málo později se přidali i Špenát a Peťa s Michalem.

V neděli dopoledne si pak bajkeři obohaceni o dva závodníky ještě ‘stříhli’ pár kilometrů na zahřátí, aby po rychlém obědě vyrazili k domovům.

Sečteno, podtrženo….. SUPER VÍKEND a jen doufám, že rychle uteče čas a my se vrátíme poznávat zase nové a nepoznané místa Jizerskych hor 😉.

Díky všem ! 👍✌


                   








Den otevřených dveří u Světlušek

přidáno: 29. 5. 2018 6:55, autor: Jitka Švandová

Ve středu 23. května se mohli zájemci seznámit s činností oddílu bystřických malých skautek - světlušek. Klubovna byla veřejnosti otevřena od 16 do 19 hodin. Celkem přišlo kolem 60 lidí včetně sourozenců, rodičů i prarodičů. Všichni se zapojili do soutěží, které byly připraveny na šesti stanovištích. Po jejich zdárném absolvování čekala na soutěžící sladká odměna - vynikající perníčky ve tvaru skautské lilie, které napekla Anička Bartošová a každý si mohl vybrat i malý dárek se skautskou tématikou. Během odpoledne každému pořádně vyhládlo, a tak všichni přivítali s povděkem opékání buřtíků, zapít je mohli výbornou šťávou z kotlíku. Závěrem jsme si společně zazpívali u dohořívajícího ohýnku spoustu veselých i strašidelných písniček. Malí i velcí odcházeli pěkně "voňaví" od kouře, ale spokojení a s úsměvem na tváři. Těšíme se, že se s některými setkáme v našich oddílech. Poděkování zaslouží všichni, kdo pomohli s organizací skvělého odpoledne, které jsme si báječně užili. 
Lenka + Ančí + Milan + Jíťa

Závod Vlčat a Světlušek

přidáno: 29. 5. 2018 6:47, autor: Jitka Švandová

Dne 12. května 2018 se konaly závody vlčat a světlušek v Novém Městě na Moravě s názvem „Den v muzeu - tajemství Nového Města.“ Závodů se celkem zúčastnilo 14 družin z Jihlavy, Nového Města na Moravě, Chotěboře a Bystřice nad Pernštejnem. Z našeho střediska Klen se závodů zúčastnily dvě družiny světlušek pod názvem „Skautíci“ a „Rychlé šípy“ a jedna družina vlčat pod názvem „Dvojka“ . Naše mladé účastníky čekal náročný celodenní program s plněním různých úkolů. Při plnění úkolů se hledělo nejen na vědomosti, ale i spolupráci ve skupině a její chování. Jednotlivé stanoviště byly umístěny na různých místech Nového Města. Doprovod družin mimo vedoucích dělali členové pořádajícího střediska Nové Město na Moravě. Celkem bylo 14 stanovišť. Například zdravověda, poznávání topografických značek, chování v silničním provozu a poznávání dopravních značek, osobnosti, zručnost, orientace a další. I přes to, že závod byl dlouhý a fyzicky náročný, naše světlušky i vlčata se celého závodu zúčastnila se ctí. Při konečném hodnocení skončila naše družina světlušek „Skautíci“ na krásném děleném 4. místě s 515 body. Hned v závěsu na 6. místě skončila druhá družina světlušek „ Rychlé šípy“ s 514 body. Družina vlčat „Dvojka“ skončila na 5. místě s 463 body.

                                                                                                                                                                                                       Milda


1-10 of 89