ZOO Brno a nejen to

přidáno: 8. 5. 2019 9:01, autor: Michaela Hovorková

V pátek 12. dubna jsme si se světluškami dali sraz na bystřickém vlakovém nádraží. Naším cílem bylo Brno, přesněji skautská klubovna na Pivovarské, kterou už jsme jednou využili na střediskovou výpravu. Přizvali jsme také čtyři benjamínky, Elenku, Verunku, Denisku a Gabču, které od září budou patřit do naší světluškovské rodiny a naše přerostlé světlušky, které již patří do skautského oddílu. Nakonec se k nám připojily jenom Varan s Verčou a také Jára. V počtu 17 dětí a 4 vedoucí jsme vyrazili směr Pivovarská. Cestou nás čekaly mírné komplikace v podobě náhradní autobusové dopravy, ale nakonec jsme vše zvládli. V Brněnské MHD jsme působili trošku provokativně v takovém počtu a s báglama. Po příjezdu na klubovnu jsme se ubytovali a vzhledem k večerním hodinám pouze navečeřeli a pustili si pohádku na počítači. Večer se k nám připojily ještě Majda se Simčou.

Ráno jsme očekávali, že se dětem nebude chtít vstávat, ale podařilo se nám opustit klubovnu včas a před bránou ZOO jsme stáli dokonce pár minut před otevřením. Zjistili jsme malý zádrhel. Mamut zapomněl v klubovně úkoly do ZOO, a tak se musel vrátit. Vstupenku jsme mu nechali na vrátnici. Paní pokladní se trochu divila, když jsme řekli, že si ji vyzvedne Mamut J. Čekání na Mamuta jsme si zkrátili na dětském hřišti v ZOO. Pak už jsme se ale rozdělili do dvou družin a začali plnit úkoly. Medvědy jsme sice neviděli, protože byli zalezlí, ale surikaty, vlky, žirafy a spoustu dalších zajímavých zvířat se nám podařilo zahlédnout. Po ZOO se k nám alespoň na chvíli přidal ještě Andílek.

Původně jsme měli v plánu po ZOO uvařit si oběd na tábořišti u hradu Veveří, ale počasí bylo proti nám. K hradu jsme se dopravili parníkem v okamžiku, kdy v jeho podhradí končila rekonstrukce bitvy. Posbírali jsme pár prázdných nábojnic a vydali se na autobus zpět do centra. První autobus nám bohužel ujel a další jel až za hodinu. Obešli jsme tedy celý hrad. Jízda busem zpět na klubovnu byla náročná. Jednak jsme z velmi chladného počasí nastoupili do přetopeného autobusu a jednak už toho všichni měli celkem plné kecky. Julča například usnula jako bezodomovec mezi zábradlím a harmonikou autobusu. Po příjezdu na Mendlák skočili Jíťa s Mamutem nakoupit suroviny na pozdní oběd, spíš večeři a my rovnou do klubovny. Sice pozdě ale přece jsme si uvařili výborné špagety se salsou a sýrem. Vařit v kotlíku na vařiči, který vyhazuje pojistky byl zážitek, ale zvládli jsme to.

Ráno už jsme neměli nic v plánu. Vyhodnotili jsme úkoly ze ZOO a připomněli si důležité informace o některých obyvatelích ZOO. Následoval úklid a Mamutův běh z nádraží s lístkama na MHD a vlak. Naštěstí jsme vše stihli téměř podle plánu a vydali se na strastiplnou cestu zpět do Bystřice.


                                                                                                                                                                              Michaela Hovorková - Meda 

   

  

Benjamínci...Výprava s nocováním

přidáno: 5. 5. 2019 10:52, autor: Tomáš Ambrož   [ Aktualizováno 8. 5. 2019 8:16 uživatelem Michaela Hovorková ]



Tak zase byla jednou jedna výprava. A nebyla jen tak ledajaká. Ale…. N E O B Y Č E J N Á. Ostatně jako všechny ☺️. 
V městské dětské knihovně nás přivítala paní knihovnice a provedla veškerými zákoutími. Řekla Ježečkům jak se stát čtenářem a taky jak si půjčit knížku. Verunka nezaváhala a jelikož měla kartičku čtenářky s sebou, půjčila si knížku hned a ukázala ostatním jak na to. Přichystaný program zaujal všechny. Školáci předvedli čtení, školkáčci zase poznávali obrázky. Kryštůfek s Verunkou si prohlíželi knížky, Honzík s Marečkem hráli ‘člověče, nezlob se’ a ostatní si malovali. Zkrátka každý podle toho na co měl chuť… Kolem šesté Ježečci poděkovali paní knihovnici a vydali se s veškerou parádou a za zpěvu “té naší” JDOU BENJAMÍNCI LESEM, na srub. Netrvalo dlouho a z předních řad se ozvalo ... UŽ VIDÍM SRUB ! Co si budem povídat...hlad, který po cestě zesílil, pomohl ke zrychlenému rozdělání ohně a opečení kýžených špekáčků ☺️. Pepa - Einstein pak naučil Ježky vázat Ambulanční uzel. Po úklidu kolem ohniště si děti zahráli s Leňou hry uvnitř srubu. Tom pak se svými pomocníky Hašlerkou, Ešou a Nešikou připravili stezku odvahy...A protože Benjamínci šli do hlubokého černého lesa, měli protentokrát dov ole     ny svítilny.

Nutno poznamenat, že všichni došli až k Tomovi ☺️... tudíž na konec cesty, kde každý ze skautíků udělal záznam. Navíc Tom všechny zvěčnil. Znaveni, dílem fyzickým vypětím, dílem strachem 🙂 se zavrtali do svých “ látkových postýlek “ a při čtení pohádky postupně usínali... hodinu usnutí obligátně ani na požádání nesdělujeme, ale bylo to rychlé. Abych nezapomněl, uvařeno bylo několik druhů čaje. Někteří obdrželi jako podporu spaní “bříškový“ čaj, jiní “spinkací” či “protistýskací”. Všechny zabraly a navíc byly z úsporných důvodů uvařeny v jednom hrnci. Ale dětem to evidentně nevadilo 👍😁. Ráno po snídani vyprávěli rodičům, že bylo zase skvěle a těší se na další výpravu…. Moc děkujeme paní Radce Skoumalové za připravení programu v knihovně !

 
 



  
 


Ukliďme Česko

přidáno: 15. 4. 2019 13:46, autor: Josef S   [ aktualizováno 16. 4. 2019 7:26 ]


Dne 6.4. dopoledne jsme se sešli v 9:00 u skautského srubu Pod Horou. Následně jsme se rozdělili do několika skupin, někteří si rozebrali latexové rukavice, které nám byly darovány sponzorským darem od firmy Dental Project s.r.o. z Bystřice nad Pernštejnem.
Jedna skupina vyrazila uklízet bystřické výletiště Pod Horou, kde bystřičtí hasiči konají pravidelně zábavy. Zde bylo opravdu co uklízet. Našel se zde pytel a půl rozbitého skla a nespočet pytlů s dalším odpadem.
Další skupina vyrazila dále do kopce k zahrádkářským koloniím, kde se pustila s vervou do úklidu černé skládky.
Poslední skupina vyrazila proti proudu věchnovského potoka. Vyjma několika pytlů, které zanechaly v zahrádkářských koloniích u mostku se vydali dále proti proudu řeky, kde objevili pneumatiku od traktoru zavalenou v bahně poblíž koryta řeky. Tuto pneumatiku statečně táhli celou cestu zpět téměř až ke skautskému srubu, kde bylo shromaždiště odpadu.
Ostatní mezi tím opékali u ohně za srubem buřty na oběd. Jak velcí tak malí se skvěle najedli, akce byla ukončena a Země mírně uklizena.



Tréninková výprava vlčat

přidáno: 14. 4. 2019 3:54, autor: Josef S   [ aktualizováno 14. 4. 2019 13:24 ]

V sobotu 13.4. jsme se sešli u staré skautské klubovny v 9:00, vedoucí Pepa čekal však pro jistotu u kulturního domu, odkud došel s Pepíkem a tak byl mančaft kompletní. Sešlo se tedy 10 dětí - Pepík, Tom, Luboš a Matěj, Mára, Piškot, Filip a Jirka, Kryštof, Dušan. Z vedoucích tentokráte ve slabší účasti dorazili Pepa, Filip a Einstein. Příprava probíhala následovně - v rychlosti se sbalit a stíhat vlak v 9:30 na nádraží do Rožné. Tedy Pepa a Filip vyrazili s kluky na vlak a já jsem sbalil v klubovně vybavení, jel nakoupit jídlo a odvezl na sběrný dvůr část odpadků, které kluci nasbírali na pondělní schůzce s Vítkem.
Setkali jsme se na Zřícenině hradu Rožná, odkud jsme po prozkoumání minerálů, okolních skalek a završení hry na středověké městečko vyrazili směr teletník u Rožné, kde jsme ze zaparkovaného auta vyzvedli suroviny na vaření oběda. Následovala cesta k Josefovu,  a odtud k požární nádrži za zlatkovským hřištěm. Kde si některé děti zahrály na honěnou se "špendlíkem a pumpičkou".
Prošli jsme vesnicí Zlatkov a kolem místního kravína, kde pro děti byla velkou atrakcí telata. V igelitovém pytli je část potravin na oběd a kotlík na vaření oběda. Igelit chrání vlčata proti ušpinění od sazí.

Následovala cesta kolem malého kaliště ke Zlatkovské hoře, kde jsme si o těžbě uranu něco řekli a uvařili pozdní oběd. Šéfkuchařem byl Mára, který nakrájel maso. Výjimečně se vařilo ve dvou kotlících. V jednom rýže a ve druhém maso. K obědu byla rýže s pomazánkovým máslem a správně ochucená kuřecí prsa.
Odtud vlčata vyrážela opět pouze pod vedením Filipa a Pepy směrem ke klubovně. Po obědě jsem se vrátil k autu u Rožné, dojel do klubovny a umyl kotlíky od oběda. Chvíli jsem čekal na rodiče a pak jsme společně čekali na vlčata, která měla zpoždění cca. 15 minut.
Proč tréninková výprava? Po kratších podzimních a zimních výpravách se jednalo o první delší výpravu, kdy se kluci museli popasovat s délkou trasy cca. 9-11 km. Záměrně, protože v závěru školního roku (15. - 16.7.) nás čeká pochod Po třech hradech.

Einstein

Výprava lovci draků

přidáno: 15. 3. 2019 10:53, autor: Martin Sedlák   [ aktualizováno 15. 3. 2019 10:56 ]


Vyrazili jsme v pátek odpoledne vlakem směrem na Žďár nad Sázavou, kde jsme přestoupili a pokračovali rychlíkem na Přibyslav. Cesta celkem utekla a po hodině ve vlaku jsme už stáli na Přibyslavském nádraží. Ubytovali jsme se na klubovně a vyrazili se projít po městě. Prošli jsme cestičkami kolem kostela a začali hledat štolu, ve které dříve přebýval drak. Nakonec jsme ji objevili, ale drak tam nebyl a taky začalo pršet, proto jsme se s malou zastávkou u sochy Jana Žižky vydali na klubovnu.
Druhý den jsme vyrazili na draka. Proti proudu Sázavy do nedalekého Ronova, kde ho prý viděli naposled.  Cestou jsme trochu potrénovali techniky boje z drakem, ačkoliv myslím že souboj z blízka naše vlčata dostatečně procvičila už večer, když měli jít spát.
Draka jsme nakonec objevili, ale na souboj nedošlo, protože se nestihl v noci vrátit do doupěte a na denním světle zkameněl.  Místo masa z draka jsme tedy do guláše dali klobásky, které měly sloužit jako návnada na draka. Po vydatném obědě, kterého bylo trochu málo se vedoucí dojedli závinem a jablkem. Pokračovali jsme zpět na klubovnu, kde jsme se pokusili uvést vše do původního stavu a vyrazili na vlak. Cesta domů proběhla celkem bez problémů, kluci se dobře bavili a my se snažili neusnout. Myslím, že výpravu si všichni užili a ačkoliv to nebylo tolik vidět určitě byli unavení i kluci.

                                                                                                               Vítek


Masopustní pečení 27.2.2019

přidáno: 14. 3. 2019 5:19, autor: Michaela Hovorková

Ve středu 27.2. se konala společná schůzka středeční i páteční družiny světlušek. Vedení se ujala Lenka Macháčková a program byl zaměřen na právě začínající masopust. Jelikož podmínky v klubovně nejsou ideální, proběhla schůzka v denním stacionáři. Mockrát děkujeme Petře Königové, že nám umožnila využít teplo stacionáře a především jeho kuchyňku. Světlušky si vyrobily masopustní masky a usmažily si lahodné jidášky. 
   

Výprava světlušek za Karafiátovými broučky 4.3.2019

přidáno: 11. 3. 2019 10:31, autor: Michaela Hovorková

Tentokrát proběhla výprava světlušek zcela netradičně. Sraz byl v sobotu 4.3. v 9:00 na náměstí v Jimramově. Díky začínajícím jarním prázdninám a různým nemocem se na sraz nakonec dostavilo jenom 6 světlušek, a to Andílek, Ďáblík, Zinuš s Táninkou, Linda a Barča. Světlušky dostaly mapku se zakreslenými body a na druhé straně měly otázky a úkoly, na které měly najít odpovědi. Chvíli trvalo než se v mapce zorientovaly, ale nakonec vyrazily správným směrem. Podařilo se jim najít rodný dům Jana Karafiáta a vyfotit pamětní desku. U sochy broučka si opsaly text  do sochy vyrytý a některé se jej dokonce zvládli naučit. Najít pak číslo popisné domu J.K. už byla hračka. Další zastávkou byl také evangelický kostel a hrobka rodiny Belcredi. Po zvládnutí všech úkolů se pak přemístily na nedaleké dětské hřiště, kde se dostatečně vyblbly na kolotočích a prolézačkách, poobědvaly a vydaly se na skalní vyhlídku Prosička. Cíl se zdál tak blízko, stačilo sledovat modrou turistickou značku. Ale jak už to tak bývá, chvíli nedávaly pozor a modrá se jim ztratila z dohledu. Po chvilkovém bloudění po lese se jim ale podařilo značku objevit. Pak už to bylo snadné. Po skále se za pomocí lanového zábradlí podařilo vyšplhat všem. Vrchol vyhlídky nabízel krásné pohledy. Z jedné strany byla vidět zelená pole a z druhé sníh. Cesta zpět do Jimramova trvala o poznání kratší dobu. Ušetřený čas do příjezdu rodičů strávily světlušky opět na dětském hřišti. Během odpoledne se výrazně ochladilo a chvilkama dokonce padaly sněhové vločky. Není divu, že rodiče našli na místě srazu spíše rampouchy než svoje děti. 
            
  

25.2.2019 Natáčení Paměti národa

přidáno: 25. 2. 2019 10:44, autor: Michaela Hovorková   [ aktualizováno 25. 2. 2019 11:08 ]

Když chce v příbězích o Harry Potterovi někdo někomu předat své vzpomínky, stačí na to jediná slza nebo nit myšlenky vložená do myslánky. V našem nekouzelnickém světě je to však o něco složitější. Nejstarší člen našeho střediska MVDr. Jan Pavlásek - Song oslavil loni v říjnu krásné 95. narozeniny. Jelikož je Song výborný vypravěč a za svůj dlouhý život ledacos zažil, rozhodli jsme jej přihlásit do projektu Paměť národa, který spravuje nezisková organizace Post Bellum ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů a Českým rozhlasem. Více o Post Bellum nebo o Paměti národa si můžete přečíst na www.postbelluum.cz. Dnes jsme s Lenkou Macháčková doprovodily Songa do nové pobočky Post Bellum v Brně, kde proběhlo natáčení jeho vyprávění. Zdokumentován byl příběh jeho otce - vojáka a později také pracovníka Ministerstva zahraničních věcí, Songovo stěhování z místa na místo, jeho život za druhé světové války a v neposlední řadě také jeho příběhy coby člena Jestřábovy (Foglarovy) pražské Dvojky. Celý natočený materiál bude sloužit jako knihovna pro dokumentaristy a zároveň může být část z něho použita pro dokumentární pořad, který organizace Post Bellum zpracovává pro Českou televizi. Jsme rádi, že Song souhlasil s tímto natáčením, protože by byla škoda, kdyby jeho příběh nemohl být zaznamenán. Na přiložených fotografiích jsou se Songem vyfoceni oba páni kameramani, kteří jeho příběh zaznamenali a také kněz a dokumentarista, který svým způsobem natáčení moderoval. Pokud i vy máte ve svém okolí někoho, jehož příběh stojí za zaznamenání, neváhejte se na Post Bellum obrátit. Paměť je úžasná věc, ale mozek má tendence ji vytlačovat. Například Song tak nějak zapomněl, že už jsme s Leničkou dávno odrostly, protože kameramanům a modrátorovi řekl, že jsme si to na něj vymyslely my dvě světlušky :).

Michaela Hovorková - Meda

        

22.2.2019 Den sesterství

přidáno: 25. 2. 2019 10:21, autor: Michaela Hovorková

22.2. se slaví den sesterství, nebo též den zamyšlení nebo den přátelství. Vyšlo to akorát na schůzku pateční družiny světlušek, a takje jsme pozvali i světlušky ze středeční družiny a uspořádali společnou schůzku. Každý donesl nějakou dobrůtku a rozdělil se s ostatními. Vedoucí od vlčat jsme pohostili bude perníkem s tvarohovým krémem a skauty zahřáli čajem. Ke světluškám neodmyslitelně patří i Mamut, a proto nemohl chybět. Přivedl sebou také svého mamutího potomka Jarouška. Každý z nás si vyrobil lístek přání, který připíchneme na strom přání. Jakmile nějaké z přání splníme, necháme daný lístek opadnout. Snad budeme moci splnit všechna přání. V druhé části schůzky jsme si zahráli běhací hru na káně a veverky, abychom se zahřáli. Na závěr jsme uklidili společné prostory a vydali se mrazivým večerem domů.
                                           

Výprava světlušek na chatu Mercedes v NMNM

přidáno: 14. 2. 2019 23:02, autor: Michaela Hovorková   [ aktualizováno 14. 2. 2019 23:37 ]

   Ve dnech 08.-10.02.2019 se konala výprava světlušek na chatu Mercedes, která patří skautskému středisku Bílý štít Nové Město na Moravě. Jedná se o hystorickou chatu, která byla skauty z Nového Města na Moravě vybudována již v období první republiky ve 30 letech minulého století.

   Sraz světlušek byl v pátek 8. února před klubovnou v Bystřici nad Pernštejnem v 16:30 hod. Účast byla velká, celkem se sešlo 16 světlušek. Od klubovny si následně světlušky nesly všechny své věci v batohu na nádraží. A i když některým světluškám je pouze 6 let, zvládly cestu na vlakové nádraží, včetně kopce Pohádkovou alejí, bez potíží. V 17:33 hod. jsme odjeli vlakem do Nového Města na Moravě. Vystoupili jsme na nádraží v Novém Městě a odsud jsme šli pěšky 1,7 km na chatu Mercedes, která se nachází v lese pod Vysočina arénou. 

   Po ubytování následovalo roztopení kamen a úvod do celovíkendové hry, která světlušky provázela celou výpravu. Světlušky byly rozděleny do dvou družstev (bílého a oranžového) a každé družstvo mělo dvě družiny. V bílém dužstvě byly Julča, Áďa, Nelča K., Verča, Vendy, Kamča, Eliška U. a Anitka. V oranžovém družstvě byla Sára, Linda, Nikča (Sušenka), Eliška (Ďáblík), Alice, Nelča B. (Andílek), Žofka a Domča. Po večeři přijela na chatu vedoucí Lenka Macháčková a za doprovodu kytary jsme zpívali písničky na přání všech účastníků. Pak již následovala večerka a čtení pohádky na dobrou noc z knihy Broučci od spisovatele Jana Karafiáta, kterou četla Anička Bartošová. I když toho dne světlušky ušly celkem cca 3,0 km se zátěží a měly za sebou celý perný den včetně školy, některým se spát moc nechtělo, a tak si potichu povídaly, až do dlouhé noci. Veškerá snaha vedoucích o dodržování nočního klidu byla marná. Ráno potom některé světlušky vstávaly již po 6. hodině. Následovala ranní hygiena a rozcvička na čerstvém vzduchu zakončena “dostihy” a nejodvážnější světlušky mohly svůj organismus zocelit i opláchnutím obličeje sněhem. Po snídani následovala dopolední hra, která byla zaměřena na pohyb, rychlost, orientaci v terénu a paměť. Světlušky byly rozděleny do dvojic a musely ve vymezeném prostoru (80 x 80 metrů) najít 10 zpráv na kterých se nacházelo 6 za sebou jdoucích obrázků a tyto si musely zapamatovat ve stanoveném pořadí. Pak se přesunuly do prostoru startu a zde musely obrázky vyjmenovat v přesném pořadí, jak jdou za sebou. Pak teprve mohly pokračovat v hledání další zprávy. Těsně před hrou nás na chvíli opustila světluška Linda Pečínková, z rodinných důvodů, a tak světluška s přezdívkou Sušenka (Nikolka Hlaváčková) musela celou hru absolvovat sama. Soutěž vyhrála dvojice Julča Benová s Verčou Dadíkovou. Za zmínku ještě stojí druhé místo světlušky Sušenky, která i přesto, že byla v soutěži sama, prokázala perfektní orientaci v terénu a výborné paměťové schopnosti, neboť našla a zapamatovala si 9 zpráv z deseti bez jediné chyby. Po vyhlášení výsledku soutěže následovala svačina a řešení dalšího úkolu z programu celovíkendové hry. Po obědě byl polední klid, během kterého plnily světlušky další úkol týkající se činnosti ve skautu a dalších potřebných všeobecných vědomostí. Po odpolední svačině již v plném stavu jsme vyrazili na vycházku k Vysočina aréně. Během cesty tam i zpět jsme hrály různé hry. Po návratu na chatu byl vyhlášen závod v loupání brambor pomocí škrabky. Závodu se zúčastnily všechny světlušky. Závodní klíč byl jednoduchý. Závodilo se po třech (neboť více škrabek na brambory jsme neměli). Do semifinále postoupila Sušenka, Sára a Žofka Zuchnická, Alice Sklenářová, Julča Benová a Ďáblík (Eliška Dohnalová). V soutěži nakonec vyhrála Julča Benová, která byla ze všech nejrychlejší. Z připravených brambor jsme následně udělali večeři (bramboráky) a všichni si moc pochutnali. Po večeři následovalo vyhodnocení odpolední ankety celovíkendové hry a potom stezka odvahy. Ta spočívala v sledování bludiček v lese. Bludičky byly skryté, a proto musely světlušky mít s sebou baterku. Pokud na bludičku zasvítily, tak se rozzářila a ukázala jim cestu dál. Světlušky mohly chodit buď po dvojicích, nebo jednotlivě. Záleželo pouze na jejich odvaze. V některých případech však starší světlušky vypomohly mladším, a i přestože by šly jinak samy, vzaly k sobě méně odvážné mladší kamarádky. I přes počáteční obavy se světluškám stezka odvahy líbila. A pak už následovala večerka. Druhou noc světlušky spaly jako by je do vody hodil. V podkroví byl klid.

   V neděli se vstávalo až v 08:00 hod. Po ranní hygieně a snídani následovalo finálne celovíkendové soutěže, zakončené skládáním přírodního domina, jehož dílky získávaly v průběhu výpravy světlušky v jednotlivých soutěžích pro své týmy. Nakonec vyhrálo těsně bílé družstvo. Po ukončení soutěže si světlušky zabalily své věci a vynosily si je před chatu, následovala svačinka a nafasovaní proviantu na cestu na nádraží. Po úklidu chaty a jejím předání jsme vyrazili k nádraží. A pak už jen následovala cesta domů. Na nádraží v Bystřici nad Pernštejnem jsme se rozešli všichni do svých domovů.

Mamut

  

                

1-10 of 106