Šupíni v Dolomitech

přidáno: , autor: Martin Sedlák


Rádi bychom vám pověděli o naší letošní výpravě. Po dlouhém plánování, kdy se vybíralo mezi několika lokalitami, jsme tentokráte vydali do Italských Dolomitů. Letos byla menší změna – protože se v Itálii nesmí stanovat, tak jsme se rozhodli, že půjdeme na lehko a stany atd. si necháme v kempu. 
Věci jsme si dali do aut už v pondělí, protože jsme chtěli vyjet v úterý včas (ne jako vloni). Úterý, potom co jsme se ve 4:00 slezli, téměř celé strávili na cestě, tedy většinu na Rakouských dálnicích. Pro změnu jsme letos na komunikaci mezi auty použili mobily namísto vysílaček. Mělo to jednu podstatnou výhodu, a to že se pomaleji vybijí. Sice to byla dlouhá štreka, ale zhruba ve čtyři odpoledne již zabydlovali v kempu ve stanech. Když jsme byli nachystaní tak jsme se ještě vydali na krátkou procházku, při které nás zabavila hra Vrcholy. Protože nás druhý den čekal první výstup, tak jsme šli včas spát. 
Ve středu nás čekalo první vaření. Zabrali jsme si pro to takový altánek, který jsme měli pár metrů od stanů. Po vaření jsme se šli chystat na cestu. Čekalo nás něco přes 1000 výškových metrů. Dojeli jsme tedy k Monte Piano (2325 m.n.m.), pobrali bagáž a vydali se na cestu. Celá cesta nahoru byly jedny velké serpentiny a byla celkem namáhavá. Ale šli jsme. Bylo nádherně – obloha vymetená, bezvětří…, na to, že jsme trochu počítali, že tady možná bude už místy sníh tak, až moc pěkně. Naštěstí jsme šli skoro celou dobu ve stínu. Kousek pod ferratou jsme potkali pár křížků a už jsme si pomalu chystali sedáky a další feratové vybavení. Ferrata byla taková pohodová a málem hned jsme byli na vršku. Naobědvali jsme se a začali krmit dva ptáky, kteří si dokonce brali z ruky. Popošli jsme na jižní vrchol Piana a tam jsme poseděli. Šlo vidět, že přes horu táhla bojová linie v 1. světové válce, protože na ní byl památník a byli vidět zákopy. Za chvíli jsme se zase vydali dolů. Došli jsme k autům a jeli do kempu. Tam jsme opět vařili a někteří odvážlivci se šli i osprchovat. Večer jsme chvilku pobyli v našem altánku a pak šli spát.  
Čtvrtek. Třetí den, který by měl být klidnější. Cílem bylo, alespoň pro některé, Monte Paterno (2744 m.n.m). Ráno jsme opět vařili a chystali se. Opět jsme jeli auty a tentokrát jsme si chtěli ušetřit pár výškových metrů, a tak jsme platili 30€ (za auto) abychom mohli vyjet až nahoru na parkoviště u výchozí chaty k uskupení Tre Cime (2999 m.n.m). 
Již u mýtné brány bylo dost aut a nahoře bylo parkoviště skoro plné. Auta byla šťastná že jim nezůstal dole motor a všude byla spousta lidí. Vydali jsme se tedy užší cestou, která se kus pod parkovištěm napojovala na hlavní magistrálu. Nějaký blázen se rozhodl že se nenechá brzdit svátečními turisty a vzal je zprava přes suťovisko, což se neukázalo jako ideální řešení. Důležité je že se Ivoš po několika elegantních kotrmelcích a marném pokusu zastavit se alespoň na oné široké cestě pod námi zastavil o hrubší suť pod cestou. Zvedl svoje ohlé hůlky nad hlavu a k radosti ohromeného publika zařval „Jsem v pohodě“. Jenže se vlivem náhlé euforie zaklonil a pokračoval ještě asi o metr níž. Potom co potvrdil, že je opravdu v pořádku jsme si všichni oddychli. Naštěstí vyvázl jen s odřeným kolenem, roztrhlými kalhotami a trošku pošramocenou hůlkou. U nedaleké chaty byl Ivoš ošetřen, obešlo se to i bez nosovodu kterým Vítek vyhrožoval. „Nevím jestli tu lékárničku má k ošetřování nebo týrání ale doufám že se mi s ním nikdy nic nestane“. Šli jsme pak ještě kousek do sedla mezi „Třema Čimi“ a Monte Paterno, dali zase pauzu a pomalu se rozdělovali na údernou na neúdernou skupinu.
 Úderná šla na vrchol Monte Paterna a neúderná to vzala po magistrále spodem. Vydali jsme se tedy na poslední kousek společné cesty, a pak jsme předali hůlky těm, co nešli na vrchol. Ještě před tím, něž začal výstup tak jsme potkali jednoho slováka a Mája na nás, když si odskočila na záchod, stihla shodit kámen, který nás mohl klidně zabít, což se naštěstí nestalo. Pak jsme se už vydali vzhůru. Cesta byla fajn, ale čím blíž jsme byli k vrcholu, tím víc jsme potkávali lidi, kteří šli opačně než my (někteří dokonce běželi). Hora byla provrtána tuneli a střílnami, které trochu usnadňovali cestu k vrcholu. Na vrcholu byl československý sraz, protože kromě nás a „našeho“  slováka tam byli další dva češi. Opět jsme poobědvali, pobyli na vrcholku, opět nakrmili Aloise a Lojzu a vydali se pomalu dolů. Ferata dolů byla trochu zdlouhavá a museli jsme se hodně vyhýbat ostatním skupinám. Dole na nás čekal zbytek, tak jsme poseděli, pokecali se slovákem a vyrazili zase na cestu. Tentokráte jsme obešli Tři Čimi z druhé strany. Po cestě nebylo tolik lidí, ale ke konci jsme nějaké potkali. K autům jsme došli akorát, když zapadalo slunce. Cestou dolů si auta zase mákli. Brzdili jsme i očima ale brzdy neshořeli, takže jsme opět v pořádku dojeli do kempu. 
Pátek.  
Třítisícovka a Filipovy narozeniny. Vstávali jsme brzo, protože nás čekalo asi 50 km autem. Opět jsme se nasnídali sbalili a vyrazili. Štreka to byla dlóhá, po cestě jsme potkali 
dost cyklistů, ale za hodinu jsme byli u Piz Boe (3152 m.n.m.). Ivoš s Filipem se rozhodli, že si vyjedou na horu Sasso Pordoi (2950), na které byla lanovka a my co nejsme saláti jsme museli celou tu výšku dohnat. Asi padesát výškových merů od auta jsme zjistili, že Vítek nemá foťák, tak pro něj šel a pak nás musel dohánět. Vystoupali jsme do sedla ve kterém byla chata a za chvíli jsme šli dál. Na vrchol už to nebylo daleko, tak už to bylo rychlé. Nahoře na nás čekali  Ivoš s Filipem a spousta Aloisů s Lojzama (černí ptáci) . Když jsme vytáhli oběd a začali je krmit chlebem (který pak odmítali) a potom sýrem, tak se jich slétlo ještě víc. Udělali jsme na vrchu pár fotek, aby šlo vidět, jaká tam byla „zima“ a vydali se dolů. Po cestě se Jíti povedlo ohnout hůlku a potkali jsme ledopád. A až úplně dolů jsme jeli lanovkou. Po cestě do kempu jsme se stavili v pár obchodech. V kempu jsme zase vařili a někteří se sprchovali a potom se slavili Filipovi narozeniny. Předali jsme dary a šli jsme ven z kempu abychom nerušili ostaní lidi. Později v noci jsme šli spát. 
Sobota byla už vyloženě relaxační den. Ráno jsme se najedli, většinu dne se prováleli a odpoledne jsme jeli do nejbližšího města Cortina d´Apenzo. Tam jsme se prošli a šli se najíst. Většina si dala pizzu a spokojeně jsme večer klimbali protože ráno nás čekala dlouhá cesta domů.
V neděli jsme vstali, tak abychom v sedm mohli vyjet. Už jsme byli sbalení, ale zjistili jsme, že na vrátnici jsou od devíti, a tak jsme šli vařit. Domů jsme se vydali v devět a jeli jsme spolu, dokud jsme se pod Brnem nerozdělili. Naše auto bylo v Bystřici už kolem šesté večer a téměř všichni jsme se bez úhony a s očima zářícíma od zážitků mohli vrátit do všedního života. 

Tom

Larpová noc

přidáno: 6. 10. 2018 11:46, autor: Kateřina Svobodová ‎((S)‎Káťa)   [ aktualizováno 6. 10. 2018 11:56 ]

 V pátek 28. září 2018 jsme se s oddílem sešli ve skautské klubovně. Chvíli jsme čekali, než všichni dorazí, a poté nás vzal Bohdan ven, kde jsme si zahráli hru Ninja. Po této "fitce" jsme se vrátili do klubovny, kde nám Káťa rozdala identity (kartičky s vlastnostmi, podle kterých jsme celý večer měli hrát) a víza (která jsme potřebovali pro návštěvu čínského přístavního města a bezpečný návrat zpátky). Po vysvětlení pravidel hra začala. Museli jsme splnit několik stanovišť a přitom si dávat pozor na Triádu, která se nás snažila o víza připravit. Než jsme splnili všechna stanoviště, chvíli nám to trvalo. Za každý splněný úkol jsme obdrželi indicii v čínském jazyce, která nás (po správném přeložení do češtiny) měla dovést k nalezení bomby ohrožující celé přístavní město. Utkali jsme se s Triádou, abychom si vybojovali zpět víza, která nám byla zabavena, a po důkladném prostudování indicií jsme usoudili, že bomba bude schovaná v ohništi za klubovnou. A měli jsme pravdu. Opatrně jsme ji přesunuli dovnitř do sálu, a podle instrukcí zneškodnili. Bylo vyhráno, celá parta se v pořádku vrátila z obtížné mise a nastal čas dělat hlouposti. Započalo to asi "Punskou válkou," protože jsme objevili tašku s papírovými koulemi. Bitva to byla veliká, měla by se jistě zapsat do dějin. :) 
    Když nás válčení omrzelo, vymezili jsme si prostor na spaní (...i když jsme nakonec blbli s repro-bednami a spát se šlo až ve čtyři hodiny ráno). 
    Druhý den (asi v 9 hodin) nás vedoucí vzbudili a šlo se uklízet. Zhruba v 10 hodin jsme pak dostali rozchod a odešli domů. 
(napsala Anča Barteková, upravila Káťa Svobodová)
 

Balady a romance – Rock for Skaut

přidáno: 14. 7. 2018 13:44, autor: Luboš Gável


Již po čtvrté uspořádal Smyčcový orchestr Něhoslava Kyjovského koncert Balady a romance. Jedná se o jedinečnou kombinaci smyčcového orchestru doprovázeného rockovou skupinou. Ten letošní se konal 29. 6. 2018 v rámci Bystřického léta a jeho cíl byl rovněž jedinečný. Veškerý výtěžek sbírky půjde na podporu stavby nové skautské základny a všichni protagonisté i zvukaři se vzdají nároku na honorář. Že to zní jako sci-fi? Nikoliv. Ochota bystřických umělců pomoci skautům a spolku handicapovaných Usměváčci k nové klubovně pomohla vytvořit nezapomenutelnou atmosféru jednoho z posledních červnových večerů.

Celý koncert se uskutečnil pod taktovkou Lenky Macháčkové, o které možná málokdo ví, že již téměř 20 zastává nejdůležitější funkci na našem skautském táboře a to kuchařky a zdravotníka v jedné osobě. Před několika lety se stala právoplatnou členkou našeho střediska, neboť složila skautský slib.
Na odpoledne jsme pro všechny rodiče s dětmi připravili zábavný program. k vyzkoušení byly aktivity jako střelbu z luku, jízdu na koloběžce, chůze na chůdách, hledání pokladu pomocí GPS, lacros či bumper bally. Usměváčci zajistili malování na obličej, takže si každé dítě mohlo odnést ozdobu na vlastní tváři a Lezci z Vysočiny postavili lanovku a malou lezeckou stěnu. Před zahájením koncertu převzal vedoucí našeho střediska Luboš Gável -  Upír společně s nejstarším členem našeho střediska Janem Pavláskem -  Songem z rukou místostarosty města Bystřice nad Pernštejnem Josefa Vojty ocenění "Nositel tradic Bystřicka", jehož jsme se pro rok 2018 stali držitelem. Této pocty, kterou nás ocenilo nejen město, ale i Mikroregion Bystřicko si velmi vážíme.



V 21.00  začala hlavní část programu – očekávané Balady a romance. Zazněly například skladby Láska, necestuj tým vlakom skupiny Team, skladba z populárního filmu Piráti z Karibiku, metalové trháky od skupiny Nightwish nebo závěrečná Given Up! od skupiny Linkin Park při nemž se i sedící publikum postavilo a sedmiset hlavý dav burácel nadšením.
Pro všechny návštěvníky koncertu jsme otevřeli „Skautskou kavárnu“, která také fungovala na bázi dobrovolného příspěvku. Nabízeli jsme
návštěvníkům perlivou limonádu z domácích šťáv, např. mátovou, bezovou nebo rakytníkovou. Dále jsme pomocí presovače vařili kávu a ve večerních hodinách, kdy už teplota trochu poklesla, také čaj a svařené víno. Maminky, babičky a tetičky našich malých skautů napekli spoustu sladkých i slaných dobrot, takže ani o něco k zakousnutí nebyla nouze. A po záverečné písničce nastal útok na zbylé zásoby od vyhladovělých ale maximálně spokojených účastníků koncertu.

Velice si vážíme podpory všech, kteří se na přípravě a realizaci koncertu podíleli. Společnými silami a hlavně díky štědrosti všech návštěvníků koncertu se nakonec podařilo vybrat 85 500 Kč a 20 Euro k tomu. Ještě jednou děkujeme všem, kteří přiložili ruku k dílu nebo přispěli a pomohli nám tak přiblížit se o pořádný krok nové klubovně.
Michaela Hovorková - Meda


Jizerky Březového kmene Vol. 2

přidáno: 8. 6. 2018 13:34, autor: Tomáš Ambrož   [ aktualizováno 9. 6. 2018 7:54 ]

444

Víkend 18. - 20. května 2018


Doufám, že z Jizerek uděláme pravidelnou zastávku pro celé středisko KLEN Bystřice nad Pernštejnem. Možná se právě ptáte “proč jako” ?

....protože... Březový kmen, chcete-li “TI STARŠÍ” 😉 vyrazili na Horskou základnu Desná, kousek od vodní nádrže Souš. A řeknu vám jedním slovem …. P A R Á D A !

Složení...Verunka, Šušu, Upír, Pepa S., Pepa D., Tom. Od soboty večera se přidali ještě Peťa, Špenát a Michal.

Po příjezdu na základnu kolem osmé hodiny večerní, přivítání a seznámení s úžasným prostorem pro pobyt, vyhřívanou podlahou v koupelně, elektronickým zabezpečovacím systémem, myčkou v kuchyni a mnoha dalšími vychytávkami…..jsme vrátili spadený brady z té parády a našli místečka na spaní.

V přízemí, ve společenské místnosti se už chystala večeře formou švédského stolu. Poslední přeživší plech tvarohových buchet, bábovka, sýry, olivy, rajčátka a další dobroty snad neubývaly. Večer pokračoval trošku vážněji když Upír uspořádal “týmovou hru”, ze které vzešlo ponaučení … VÍC HLAV VÍC VÍ aneb KAŽDÝ NÁPAD JE BEZVA. Pak už probíhala volná zábava v pojetí smíchu a radostí do sytosti nad deskovou hrou.

Na druhý den v ‘brzkých’ hodinách dopoledních, po vydatné snídani - pro někoho vydatných snídaních o několika chodech - jsme stanovili denní plán.

Team 1 - P.T.U. ( Pepa, Tom, Upír ) zahájili operaci s krycím názvem “Bajkeři”. Pro mě ( Tom ) to byla cesta do neznáma ale ve zkratce…Knajpa, Bílý Potok, Smrk, ...báječná cesta s  nekončícími výšlapy, paradní dlouhý a rychlý sjezdy, nádherný výhledy nejen na rozhledně, vynikající oběd a návrat na základnu. Bilance: ujetých 67,5 km, několikrát lepená duše, lehce naražená brada a ohnutý sedlo 😂. Ale velká spokojenost na líci. Nemůžu nezmínit Pepovo heslo - to když už jsem vážně nedával kopce️ - “ Zaber, co si nevyšlápneš, to si nesjedeš “ 😉😀

Team 2 - V.Š.P. ( Verča, Šušu, Pepa S. ),  vyrazil rychlostí horského zurčícího potoku ( zkrátka střídavě běželi a šli - pozn.autora ) vřesem a lesem, cestou, necestou, víc nahoru než dolů, aby předstihl první tým a mohl držet místo na horské chatě Smědava. Zde byl totiž bod setkání... a řeknu vám... stálo to za to. Zchladili jsme hrdla, lehce poobědvali abychom se opět záhy všichni vydali směrem k základně.

Kolem šesté hodiny večerní návrat,  shledání a přípravy na večerní opékání. O něco málo později se přidali i Špenát a Peťa s Michalem.

V neděli dopoledne si pak bajkeři obohaceni o dva závodníky ještě ‘stříhli’ pár kilometrů na zahřátí, aby po rychlém obědě vyrazili k domovům.

Sečteno, podtrženo….. SUPER VÍKEND a jen doufám, že rychle uteče čas a my se vrátíme poznávat zase nové a nepoznané místa Jizerskych hor 😉.

Díky všem ! 👍✌


                   








Den otevřených dveří u Světlušek

přidáno: 29. 5. 2018 6:55, autor: Jitka Švandová

Ve středu 23. května se mohli zájemci seznámit s činností oddílu bystřických malých skautek - světlušek. Klubovna byla veřejnosti otevřena od 16 do 19 hodin. Celkem přišlo kolem 60 lidí včetně sourozenců, rodičů i prarodičů. Všichni se zapojili do soutěží, které byly připraveny na šesti stanovištích. Po jejich zdárném absolvování čekala na soutěžící sladká odměna - vynikající perníčky ve tvaru skautské lilie, které napekla Anička Bartošová a každý si mohl vybrat i malý dárek se skautskou tématikou. Během odpoledne každému pořádně vyhládlo, a tak všichni přivítali s povděkem opékání buřtíků, zapít je mohli výbornou šťávou z kotlíku. Závěrem jsme si společně zazpívali u dohořívajícího ohýnku spoustu veselých i strašidelných písniček. Malí i velcí odcházeli pěkně "voňaví" od kouře, ale spokojení a s úsměvem na tváři. Těšíme se, že se s některými setkáme v našich oddílech. Poděkování zaslouží všichni, kdo pomohli s organizací skvělého odpoledne, které jsme si báječně užili. 
Lenka + Ančí + Milan + Jíťa

Závod Vlčat a Světlušek

přidáno: 29. 5. 2018 6:47, autor: Jitka Švandová

Dne 12. května 2018 se konaly závody vlčat a světlušek v Novém Městě na Moravě s názvem „Den v muzeu - tajemství Nového Města.“ Závodů se celkem zúčastnilo 14 družin z Jihlavy, Nového Města na Moravě, Chotěboře a Bystřice nad Pernštejnem. Z našeho střediska Klen se závodů zúčastnily dvě družiny světlušek pod názvem „Skautíci“ a „Rychlé šípy“ a jedna družina vlčat pod názvem „Dvojka“ . Naše mladé účastníky čekal náročný celodenní program s plněním různých úkolů. Při plnění úkolů se hledělo nejen na vědomosti, ale i spolupráci ve skupině a její chování. Jednotlivé stanoviště byly umístěny na různých místech Nového Města. Doprovod družin mimo vedoucích dělali členové pořádajícího střediska Nové Město na Moravě. Celkem bylo 14 stanovišť. Například zdravověda, poznávání topografických značek, chování v silničním provozu a poznávání dopravních značek, osobnosti, zručnost, orientace a další. I přes to, že závod byl dlouhý a fyzicky náročný, naše světlušky i vlčata se celého závodu zúčastnila se ctí. Při konečném hodnocení skončila naše družina světlušek „Skautíci“ na krásném děleném 4. místě s 515 body. Hned v závěsu na 6. místě skončila druhá družina světlušek „ Rychlé šípy“ s 514 body. Družina vlčat „Dvojka“ skončila na 5. místě s 463 body.

                                                                                                                                                                                                       Milda


Čistá Vysočina 2018

přidáno: 24. 4. 2018 13:51, autor: Tomáš Ambrož   [ Aktualizováno 25. 4. 2018 0:08 uživatelem Luboš Gável ]



Kde jsou akce Z kdy my jako desetiletí kluci jsme pomáhali sbírat odpadky a odvážet na kolečkách. Proč jsou někteří lidé naprosto lhostejní ke svému blízkému okolí ? Ty otázky si klademe mnozí z nás....
SKAUT jde příkladem !


Na kulatém desátém ročníku úklidu veřejných prostranství v našem městě, samozřejmě nemohly chybět ani zástupy skautů a skautek. Nutno podotknout, že se nejmenší Benjamínci, větší Světlušky i Vlčata a ještě větší Skautky i Skauti zhostili této role opět s vervou. Nezanedbatelný je stav nasbíraných odpadků. Ve středu 18.4. a v pátek 20.4. jsme posbírali a vytřídili okolí Bystřičky, část Sídliště II. , okolí skautského srubu a studánky a neposlední řadě cestu Lužánky podél soch směrem na Eden a zadní cestu k oválu cyklostezky. Celkem jsme posbírali v sumě 7 pytlů plastů, 2 pytle skla a 3 pytle směsného odpadu. 
Nezdá se vám to mnoho ? I kdyby to byla poloviční hodnota tak opět úplně nejvíc byla semknutá parta dětí a dospělých, která se dohodla a šlapala Bystřicí pro lepší, čistší okolí v němž žijeme. A to, že i ti nejmenší 5-ti letí Benjamínci se vrhali, někdy bezhlavě do vody aby mokří ale s pocitem vítězství vytáhli kus igelitu, je jen malá ukázka k jakým hodnotám vedeme děti u nás. 
Končím a s heslem na rtech se loučím...
NEBÝT LHOSTEJNÝ !



23.-24. 3. Karneval

přidáno: 22. 4. 2018 10:51, autor: Jitka Švandová   [ Aktualizováno 24. 4. 2018 0:17 uživatelem Luboš Gável ]

V pátek 23.3. neměly Světlušky ani Benjamínci obyčejnou schůzku. V plánu byl totiž karneval. 

Okolo páté se klubovna začala plnit dětmi ve všemožných maskách. Byly tu kočičky, princezny, upíři, rytíři, medvídci, spongebob a spousta dalších. Samozřejmě i vedoucí přišli v převleku! Nejprve jsme společně vyzdobili klubovnu a zábava mohla začít.

Nechybělo nám vůbec nic. Hudba hrála, jídla bylo dost, dokonce nás čekala i tombola ze které si každý něco odnesl, za což děkujeme obětavým rodičům, kteří přispěli vším možným. Mladší děti tancovaly, starší světlušky byly pověřeny pouštěním hudby – každý si tak přišel na své. Čekalo nás také spousta her, například namotávání bonbonu na provázku, židličkovaná nebo tancování s balonkem mezi čely. Okolo desáté jsme ztišili hudbu, ale děti se ne a ne zklidnit, tak jsme vytáhli míč a pokračovali v hraní různých her skoro až do půlnoci. O půlnoci se nám povedlo nějak zahrabat děti do spacáků, ale spát se samozřejmě ještě nešlo. Světlušky si povídaly skoro až do půl druhé do rána! Zatímco děti byly stále plné energie, my vedoucí jsme se jen modlili aby nastala ta chvíle, kdy i my budeme moct jít spát.

Ráno jsme k snídani měli čerstvé koláčky, po kterých nás čekal už jen úklid a následně jsme se rozutekli domů. Tak zase příště. Ahoj Jíťa

                                                                                                                                                                     


Nedvědický pochod (21.4.2018)

přidáno: 22. 4. 2018 6:32, autor: Jitka Švandová

Nedvědice – Chlébské – Káčiny – Černovice – Hluboké – Touboř – Kunice – Bedřichov – Kozárov – Lomnice – Veselí – Podolí – Borač – Prudká – Doubravník – Černvír – Nedvědice, tak to byla letošní Nedvědická padesátka. 

Protože rovering je dost o výzvách, rozhodli jsme se, že zkusíme ujít 50 km po krásném okolí Nedvědice. Vyrazili jsme se s Víťou, Jíťou, Tomem a Kubou někdy kolem šesté hodiny ráno zaregistrovat a asi o půl sedmé jsme se už dali na cestu ještě v chladném ranním vzduchu. Měli jsme dobré tempo, jen pauz jsme dělali více, než bylo potřeba. Bohužel až příliš velká část trasy vedla po silnici a jít po asfaltu nebylo nic příjemného, protože nás brzy rozbolela chodidla. Na nebi nebyl ani mráček. Kousek před Lomnicí už to horko začínalo být otravné a v Lomnici přímo nesnesitelné, a tak jsme si dali zmrzku. Říkali jsme si: ,, Už jen 15 km´´, ale právě těch několik posledních kilometrů bylo nejhorších, neboť jsme trpěli akutním nedostatkem stínu a později i vody. V Borači nám naštěstí nějaký pán napustil dvě flašky, které nám však na tak silném slunci až do Nedvědice nevydržely. Konec cesty se blížil a ve chvíli, kdy jsme se dostali na vlakové nádraží, jsme pookřáli a začínali chápat, že jsme to zvládli. Vítězoslavně jsme se vydrápali do (v tu chvíli nekonečných) schodů Sokolovny a dostali své (a myslím, že i zasloužené) diplomy. Po tom, co jsme jim vypili snad půl várnice šťávy, jsme se zničení, ale šťastní dokolíbali k autům a konečně jeli domů, kde jsme se pořádně umyli a namazali panthenolem všechny spáleniny od sluníčka.

                                                                                                                                                                    Anička



Březácké Jizerky

přidáno: 25. 3. 2018 14:16, autor: Luboš Gável   [ aktualizováno 25. 3. 2018 14:29 ]


Z Prahy, Bystřice nad Pernštejnem, Brna a dokonce i Břeclavi vyrazila 16. 3. 2018 skupina vedoucích a přátel střediska Klen. Po delší době se tak uskutečnila výprava Březového kmene. Sešli jsme se po osmé hodině večerní u chaty Bobovky v Tanvaldu v Jizerských horách.

Vystoupit z komfortní zóny, hodit na záda krosnu, spacák, být tři dny bez záchodu... už pro nás není tak jednoduché, ale za ty zážitky a srandu to nakonec vždy stojí! V jedenácti účastnících jsme vystoupili na chatu, kde nás čekala tma a chlad. My ho rázem rychle proměnili v teplo a smích. Hrálo se na kytaru, zpívalo, povídalo a ochutnávaly dobroty co kdo donesl.
Sobotní den byl ve znamení velkých sportovních výkonů. Rozdělili jsme se na běžkáče – Šušu a její gang ve složení Radim, Sámo, Amazoňan, Pepa a Upír, kteří ujeli přes dvacet kilometrů nelehkým zasněženým terénem za velmi povětrného počasí. Ti nejotrlejší si prorazili cestu panenským prašanem až na vrchol Jizery. Odměnou jim byl silný vítr, který jim i tak vmetl do tváře úsměv. Druhá skupinka sjezdovkáčů pod vedením Láďi a jeho slepičince ve složení Adéll, Adr a Verča si užívali svahů nedalekého Tanvaldského Špičáku. Po sportovním výkonu musí následovat zasloužený relax, a proto jsme seběhli kopec ze základny Modrá Hvězda a zašli do sauny. Byl to příjemný odpočinek, který jsme strávili povídáním a vymýšlením dalšího programu.
Na večeři Medička s Adéll připravily nejdokonalejší langoše dle receptu naší milované Leničky. Původně je měla dělat Andy, ale ta na poslední chvíli onemocněla a nejela. Jeden koštovací jsme jí však nechali. Byly opravdu znamenité. Večer jsme pak dlouho do noci povídali, zpívali, hráli hry a polemziovali nad našimi dospělými životy – děti, svatby, bydlení… Ač si to nechceme přiznávat tak stárneme. Ale vědomí toho, že máte okolo sebe tak skvělou partu je prostě nedocenitelné a sdílení společných radostí i problémů je pak mnohem snazší. To potvrdila naše hra z dětství EXPRESS, do níž jsme se naprosto ponořili.
Nedělní ráno bylo lehce hektické, jelikož někteří chtěli ještě sjezdovat, takže se rychle sbalili, aby užili alespoň dvě hodiny slunečného lyžování. Ostatní uklidili, předali chatu a poté se připojili na svah. Tam využili místních bob – pytlů a po pozdním obědovém obžérství jsme se zase rozjeli zpět našim domovům. Více takovýchto super akcí, staříci! Vaše Šušu


  více fotek zde

1-10 of 85