Kronika‎ > ‎

Honba za střevíčkem

přidáno: 24. 1. 2018 10:24, autor: Jitka Švandová

V pátek 15.12. vypadala schůzka světlušek téměř normálně. Holky vyráběly sněhuláky z ponožek a rýže a bylo na nich vidět jak si to užívají. Po dokončení sněhuláků se většina přesunula na srub, kde už mohlo být dávno zatopeno v kamnech, kdyby tam někdo doplnil sirky. Chvíli trvalo, než jsme si mohly sundat bundy a nezmrznout při tom. Protože byla výprava zaměřená na pohádky, prověřily jsme znalosti světlušek tím, že podle písničky měly poznat pohádku, do které patří. Na noc bylo pro změnu potřeba větrat, abychom se ve spacácích neuvařily. Po probuzení jsme začaly chystat snídani a uvařily jsme chčaj (speciální čaj), aby nám bylo tepleji a aby si ho mohly holky vzít s sebou na výlet. Ráno přede dveřmi jsme totiž objevily zašifrovanou zprávu od Popelky. Žádala o pomoc při hledání střevíčku, který jí macecha vzala. Šly jsme kolem čističky, přes Valchu a dále po modré. Cestou byly poschovávané obálky se vzkazy od Popelky. Dávala jim různé úkoly, aby se dobře připravily na macechu. V krmelci nechaly zvířátkům něco na zub a najednou se tam objevila kouzelná babička, která jim poradila, kde macechu hledat. Vydaly se tedy rovnou do Dvořišť a macecha už tam na ně čekala. Pokusila se utéct, ale neměla šanci, protože ji světlušky chytily a svázaly, vzaly jí střevíček a poslední dopis od Popelky, aby věděly, kdy a kde jí mají střevíček dát. Pomalu jsme se vrátily na srub, zatopily a uvařily novou várku chčaje. K obědovečeři byly párky a nutno poznamenat, že v nich zmizely opravdu rychle. Po příchodu vypadaly celkem unaveně, ale po chvíli sezení už to zase byly ty neunavitelné děti. Aby jsme dělaly něco užitečného, prošly jsme spolu stezky. Začalo se stmívat a nadešel čas, kdy jsme měly vyrazit za Popelkou. Jaké to bylo překvapení, když jsme vyšly před srub a tak už byla připravená cesta za svíček! Vydaly jsme se tedy po ní a na jejím konci na nás čekala samotná Popelka, která nám moc poděkovala za pomoc se střevíčkem a odměnila holky nějakými sladkostmi.

Ze setkání s Popelkou se vrátily nadšené, přestože poznaly, že to byla Míša. Vrhly jsme se na přípravu kočičáků podle starého skautského receptu od Songa a všechny se zapojily. Pak nás přišla navštívit Lenka, která nám zahrála a zazpívala si s námi. Největší úspěch sklidila samozřejmě Příšera. Když Lenka odešla, pustily jsme si Popelku a jedly, co jsme si upekly. Na dobrou noc si holky poslechly ukolébavku zahranou na ukulele, ale stejně ještě některé odmítaly spát. Najednou už začal drnčet budík, tak jsme vylezly, nachystaly snídani a začaly uklízet a pak se všichni pomalu rozešly domů. 
                                                                                                                                                                                        Anička


Comments