Kronika‎ > ‎

Vlčata opět v akci, aneb souboj Jirky a novočtvrtníka dle motivů knihy Jaroslava Foglara

přidáno: 1. 11. 2018 13:15, autor: Josef S   [ Aktualizováno 7. 11. 2018 2:32 uživatelem Luboš Gável ]

První opožděná výprava vlčat (mohla být už v září) dne 27. 10. 2018 se konala v duchu oprašování a úvodu do příběhu knihy Jaroslava Foglara – Hoši od Bobří řeky. Příběh je zakomponován v rámci celoročního programu po stopách příběhů, hrdinů a her z knih Jaroslava Foglara. Začali jsme tedy jedním z jeho známějších příběhů. 


Zahájení se konalo u klubovny za vydatného deště. Počet účastníků během výpravy kolísal vzhledem k její atypičnosti – sázení lípy svobody u skautského srubu a také vzhledem k počasí, kvůli kterému se někteří kroutili. Z vedoucích jsme vyrazili Vítek, Filip a já (Einstein). Omluvil se Bohdan (Božík) a Hynek se otočil u klubovny a odjel na srub pomoci Upírovi s chystáním výše uvedeného sázení.  V průběhu se vyřešila účast, finance a materiál potřebný na výpravu. Rozdělili jsme se a Vítek se dvěma kluky (Mário

a Botule) vyrazili na nákup oběda. Ostatní šli (Filip, já a vlčata Piškot, Tom, Kryštof, Luboš a Matěj) s vybavením přímo na srub od klubovny. Ke srubu jsme dorazili později o 5 minut. V průběhu sázení lípy zahráli trumpetisti Junáckou hymnu, českou státní hymnu a píseň Ach synku synku a další pod vedením Štěpána Husáka ze ZUŠ, promluvil pan starosta Karel Pačiska, byla k nahlédnutí nová klubovna oddílu benjamínků, tedy jinými slovy srub po rekonstrukci, kterou měl pod záštitou Tom Ambrož, za což mu patří

obrovské díky. I přes to, že pár drobností je třeba doladit, tak na útulném srubu již přespali skauti a skautky.

Po slavnostním zasazení lípy se nakrojil dort a většina účastníků a pamětníků se přesunula ke srubu a šmakovala si na dortu.

Proběhla výměna „osazenstva“ vlčat - odešli kluci Luboš a Matěj. Naopak nám přibyl Tom. Suma sumárum se účastnili někteří

kluci výpravy a budou pokračovat dále ze srubu. S Vítkem, Filipem a Tomem se nám podařilo v rychlosti přichystat a sehrát pro vlčata scénku z první kapitoly knihy. Strhl se tedy boj mezi jedním Novočtvrtníkem a  klukem ze Staré čtvrti, kteří byli zjevně podle popisu příběhu v právu.  Vyrazili jsme ze srubu přes lesík ke Třem křížům nad Bystřicí, kde si kluci otevřeli místní “geo-kešingovou”

schránku, zahráli jsme si seznamovací hru na jména a přesunuli se přes Bratrušín k jednomu z lesíků za vesnicí, kde jsme si rozdělali na poli oheň a na okraji lesa natáhli celtu mezi stromy, pod kterou jsme složili batohy.

Následně Vítek s Filipem rozdělali oheň a přichystali topeniště pro kotlík. Mezitím jsem s kluky vařil kotlík Chilli sin carne, tedy kotlík fazolový. Přesněji - osmahnutou mrkev, cibuli, zalitou vodou, okořeněnou pizza kořením a hřebíčkem, dále jsme přidali 4 konzervy chilli, z čehož jedna byla pálivá a nakonec jsme přidali rajčatový protlak. Všechno se to podávalo s krájeným chlebem, nejprve jsem rozdělil všem vlčatům do ešusů a po té se vedoucí ve stylu “Na žraní používáme sekyry a klacky.” vrhli do naší porce v kotlíku. Měli

jsme však tentokráte lžíce ze srubu. Následovalo balení, zahlazení ohniště a  po obědě následovala hra z Kroniky ztracené

stopy. Hezky jsme si zasoutěžili i Já s Vítkem. Po cestě zpět k Bratrušínu jsme se vyfotili u cesty. Následně vyrazili ke dvěma křížkům za Bystřicí a po modré turistické značce, dále dolů ze sjezdovky a přes Bystřici nad Pernštejnem (BnP)

se vrátili zpět ke klubovně přibližně kolem 17:00, jak bylo plánováno. Počasí se vydařilo, vyjma dopoledního deště nám přes oběd vůbec nepršelo a až, když jsme dojedli a začali uklízet, začalo opět poprchat. Za mírného deště jsme se tedy vrátili.


Einstein



ą
Josef S,
1. 11. 2018 13:15
Comments